Menší oznámení

28. ledna 2012 v 17:17 | Tenny |  Informace k blogu
Pokud sem ještě občas chodíte, asi jste si všimli, že je ticho po pěšině už dost dlouho. Už je skoro únor a poslední článek je z listopadu minulého roku. Pravdou je, že už někdy v tom listopadu jsme se s Lali dohodli, že každá půjdeme vlastní cestou a založíme si blogy vlastní, každá sama. Detaily vás nechci zatěžovat, řekněme, že to prostě skřípalo. Už jsme holt starší, dospělejší a máme odlišné názory na formu a obsah, tudíž to byl nutný krok.
Já i Lali máme teď každá vlastní blog, navíc i na jiné blogové doméně. Čím dál větší procento reklam a hlavně nové podmínky užívání nám prostě blog.cz tak trochu znechutili, takže teď působíme jinde.

Chtěla jsme vám už o tom napsat dřív, ale Layla byla proti, ani nevím proč. Možná abychom měli zadní vrátka, kdyby vlastní blog nevyšel. Jenže už uběhla dlouhá doba a tak si říkám, že by bylo fajn, abyste se o tom dozvěděli.
Blog mazat nebudeme. Myslím, že články mají co říct a na mnohé z nich jsem pyšná. Je to prostě část naší historie.

Mě najdete na mém novém působišti - Zápisky tiché slečny
O manze toho tam sice moc není, zato píšu více o filmech a komiksech, které čtu... Budu ráda,. když ke mě zavítáte. ;)

To bude asi všechno. Je mi z toho trochu smutno, ale každý konec je zároveň začátek, no ne? :)

Asi by bylo poetické zakončit tím samým obrázkem, kterým jsme začali...


Zdraví vás Tenny
 

Kudy do Dračího doupěte?

14. listopadu 2011 v 14:47 | Tenny |  Epizody z mého života
Když jsem byla ještě malé houdě, můj otravný bratr přitáhl domů umolousanou přířučku, na jejíž obálce se skvěl chlápek s mečem a divně vyceněnými zuby. Pln nadšení vytáhl kostky a čtverečkovaný papír a zatáhl svou nevinnou sestru do bláznivého světa Dračího Doupěte... Inu, začíná to hezky, což? Pohádka jako dělaná. Ale na pohádky už se dneska nehraje, ani v Dračím Doupěti a tak to dopadlo poněkud jinak, než by se dalo předpokládat.

Život v tichu, aneb co nedělat nedoslýchavým

24. září 2011 v 11:27 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
První část článku zde (není nutno číst, navazuje spíš tematicky)

Moje psycholožka mi jednoho pěkného dne řekla, že mám být ke slyšícím lidem toleratní, že jsou nevědomí ohledně postižení a musím je poučit. Asi po půl roce jsem zjistila, že nejsou nevědomí, ale spíš ignoranti, protože i když jsem je poučila, chovali se, jako bych to neudělala. Buď mé postižení ignorují, přestože o něm ví a chovají se ke mě jako k normálnímu člověku (a pak se diví) a nebo se ke mě chovají jako k neschopnému idiotovi.
Pokud ale patříte k těm stále nevědomým lidem, zkuste si přečíst tenhle seznam a myslet na něj, až se s někým neslyšícím či nedoslýchavým setkáte. Určitě mu usnadníte život.
 


Život v tichu (aneb menší nahlédnutí do světa nedoslýchavých)

23. září 2011 v 22:09 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
Člověk by řekl, že ten, kdo je nejvíce kompetentní k psaní článku o tichu, je neslyšící. Žije v tichu celý život, no ne? Ale ve skutečnosti to není pravda. Pokud je člověk neslyšící od narození, tak vlastně ani neví, co to ticho je, protože neví, co je to zvuk. Jistě, zná absenci zvuku, ale ne ticho.
Za experty na ticho tedy lze považovat osoby, které buď o sluch přišli až během života, nebo trpí silnou nedoslýchavostí. No, pozitivem je, že mě to dělá expertem alespoň na něco, ne?
Pojďme se tedy podívat na to, jak se život sluchově postižených lidí liší od ostatních a taky na pár mýtu, které okolo toho kolují...

Být spisovatelem? (aneb ještě jednou)

17. srpna 2011 v 13:31 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
Taky si občas čtete své staré články a chytáte se za hlavu, co za žvásty jste to sakra vyplodili? Lidi se vám ozývají k letitým článkům, které už dávno nejsou aktuální a napadají vaše názory, které už dávno nemáte.
Kdysi (no, jak tak koukám, bylo to ani ne před rokem) jsem napsala článek, který se pitval v tom oblíbeném snu, který má tolik blogerů a blogerek a vůbec lidí v dospívajícím věku. Byl útočný, zahořklý, sebelítostný, poučoval, ale byla v něm i naděje. Když ho teď čtu, souhlasím s ním čím dál míň. Teda v některých věcech. A tak jsem se rozhodla své názory písemně aktualizovat... ( i když možná příští rok si zase budu trhat vlasy z hlavy...) EDIT: Trhala jsem si vlasy z hlavy po čtyřech dnech, takže upravuji nějaké detaily. :D

A co vy? Taky se k nim řadíte? K těm lidičkám, co bouchají do klávesnice, vymýšlejí své vlastní imaginární světy a úžasné příběhy? K těm, co si v hlavě malují úžasné obálky a vtipné anotace?
A nebo se řadíte k těm, co oplývají realistickým pesimismem a v duchu si říkají, jaké je spisovatelství nevěděčné, náročné a málo výdělečné zaměstnátní? Jenomže pak přijdete do knihkupectví a u nejnovějších vydání si pomyslíte: "Já bych to napsal/a líp!" a představujete si nádhernou lesklou obálku, kde je místo nějakého t´ululum vaše jméno. A pak se za svoje sny zastydíte, protože jsou pro vás přece tak nereálné a hloupé...

Hon na korejskou legendu (část 1)

8. července 2011 v 15:07 | Layla |  recenze-dorama
Přišla řada na další průzkumový článek. Průzkumový proto, že je to několik recenzí a postřehů v jednom. Pro ty z vás, co netuší, o čem mluvím, doporučím si jenom přečíst článek o Alence v říši divů, který jsem psala v podobném duchu. Osobně se mi tenhle způsob víc líbí. Tolik nových příběhů, krásných kreseb a rozhodně vím, o čem psát. Nevýhodou je ale čas. Toho se nedostává a k tomuto tématu je navíc málo informativních zdrojů. S tím si snad nějak poradíme.

Abych tedy uspokojila případné zvědavce, v případě nálezu podstatných informací bude tento článek pokračovat. Nejdříve se však podívejme na počátek mé nové posedlosti. Čím to všechno začalo? Zdá se to téměř až ostudné, ale na počátku bylo dorama. Berme to tedy jako takovou recenzi a průzkum v jednom(měla bych k tomu pořídit speciální rubriku). A to dorama se jmenovalo Hong Gil Dong. Samotný název mnoho nenapoví, proto musíme mnohem hlouběji.
(perex->čtěte dál celý článek)

Na co do kina?

2. června 2011 v 18:39 | Layla |  L-mimo japonsko

Nemůžeme si stěžovat, že není na co do kina chodit. Fanoušci fantastiky a sci-fi, případně superhrdinovských bijáků, by měli býti spokojeni s dosavadní nabídkou. Sice se polemizuje o případném úbytku filmů do budoucna a rozpočtu na ně, kvalitně se dá dělat i za méně. Přesto se však nedá říci, že letošní filmy by byly nejlevnější záležitostí. Naneštěstí pro filmaře, mi máme cenu za film jistou. Lístek do kina stojí většinou stejně. Máte požadovanou sumičku? Tak si pojďme vybírat.


Kam dál