Slečna z temnot - 1. kapitola

27. listopadu 2009 v 16:15 | Tenny |  Slečna z temnot
Edit: 1. díl mé originální povídky z původního blogu, Slečny z temnot. Aby jste to pochopili, je třeba si přečíst toto - http://tomodachi.blog.cz/0911/slecna-z-temnot-uvod



Dneska jsem prohlížela různé blogy a narazila jsem na jeden, už ani nevím jaký, který patřil jedné dívčině. Byla na vysoké a psala povídky, a u všech měla velké množství oóchajících komentářů. Přečetla jsem si obsah těch povídek - a byla jsem znechucena. Zápletka hodná desetiletého dítěte, hlavní hrdinka "obyčejná dívka, co náhle získá zvláštní schopnsoti a musí zachránit svět".
Když jsem to viděla, řekla jsem si - já přece umím psát líp než ona! A zasedla jsem ke kompu a napsala tohle všechno za dvě hodiny. Je to první kapitola Slečny z temnot, tak snad se vám bude líbit.

Ty veršíky na začátku jsou pěkně trapné, ale beret to jako jakousi "parodii na proroctví", ačkoliv tahle povídka parodie není. Není ani moc vtipná, protože v těch dvou dějství, co tam jsou, se ani nic moc vtipného stát nemohlo. xD
Pokud se vám nelíbí - dejte mi ještě jednu šanci a počkejte si na další kapitolu. Tahle je tvz. rozjezdová. ;)
Kdy bude další díl, opravdu netuším. Snad brzy. :)




Zlo přijde z jihu, z temnot, démoni ovládnou naši zemi.
Doba zlá, útrpností plná, úniku před zkázou není.
Tu v den jarního světla bude hrdina zrozen
Z lože nemanželského, však nebude lidmi souzen.
Již příštího léta svou nevinností Pána Zla zničí,
přesto klid to nepřinese duši ničí.
Brzy nové zlo povstane z nenávisti,
nebozí lidé si již nemohou být jisti.
Však hrdina dospěje, moudrosti získá,
velmi mu pomůže osoba blízká.
Nakonec Zlá královna poražena bude,
již moci zlé nikdy nenabude.
Hrdina právoplatným vládcem se stane,
a chaos v této zemi již nikdy nenastane.

Na masivním trůně se choulil stařičký muž s úctyhodným vousem a se zamračeným výrazem si prohlížel zamaštěný papír*. Jakoby s každým přečetným veršem stoupalo jeho znepokojení, až mu oči sklouzly na poslední řádku a on překvapeně vykřikl. Kus vydělané kůže spadl na zem a stařík až překvapivě energicky seskočil z na něj příliš velkého odznaku majestátnosti. Zlostně si dupnul nožkou a zvolal: " Sophiyo! Kde je Sophiyo?! Vždycky si někam zmizí, když ho nejdřív potřebuju! Hej, Sophiyo!"
Odkudsi ze stínů se vynořil poměrně malý tmavovlasý muž s brejličkami na nose. Tvářil se nervózně a v rukách svíral obrovský štos papírů. "Potřebujete něco, vaše veličenstvo?"
"CO je TOHLE?!" vykřikl na svoji velikost silným hlasem král.
"Ehm… Myslíte… Tento dokument?" otázal se opatrně Sophiyo.
"No co asi jiného! Jsi můj osobní poradce, takže očekávám, že mi vysvětlíš, co je to za snůšku žvástů!" rozčiloval se svrchovatý vládce a pobíhal při tom po místnosti. Jeho plnovous za ním vlál a vypadal dost komicky. Jeho poradce se ovšem nesmál ani v nejmenším a na tváři se mu objevil soustředěný výraz.
"Ehm… To je… proroctví od Vědmy z Černého lesa, můj pane."
"Té proslulé věštkyně, co předpověděla nástup mého pradědečka na trůn?" zeptal se překvapeně král.
"Ehm… Ano, vaše veličenstvo." Sophiyo si nervózně odkašlal a začal se hrabat v hromádce, kterou měl s sebou.
"Ehm… Tady někdo to bylo… Ach! Tady! Ehm… Toto proroctví poslala samotná věštkyně před necelými dvěma dny po svém havranovi. Byl to pouze tento papír, nic jiného. Pokud byli informace v archivu přesné, událo se tak již přesně devatenáctkrát a vždy to bylo zhruba dva až tři měsíce před událostí v proroctví popsanou. Ta se poté stala přesně tak, jak Vědma předpověděla."
Starý vládce se zamračil a potom téměř neslyšně podotknul. "Na něco podobného si tedy nepamatuju."
"Ehm… Vaše veličenstvo, to bude asi tím, že poslední případ se udál za časů krále, který vládl před vaším pradědečkem."
Sophiyo si opět postrčil brejličky blíže ke kořenu nosu a když jeho pán nic nenamítal, dále pokračoval ve vysvětlování: "Ehm… Ta moudrá žena je pravděpodobně několik století stará. Pokud jste dával pozor při hodinách dějepravy, jistě víte, že naše země nemá jako jiné rodinnou královskou tradici. Po několika generacích se vždy objeví hrdina, který provede nějaký slavný čin a poté se stane králem. Jako to například udělal váš pradědeček… Ehm, a tato Vědma to vždycky předpoví."
"Takže…" shrnulo to jeho veličenstvo do pár slov, "prostě přijde nějaký páprda z vesnice a sedne si na MŮJ trůn?"
"Ehm… Ano, pane, tak by se to dalo nějak říci."
"Nejni ta vědma ňáká moc chytrá, hm? To si jako myslí, že se prostě kvůli nějaký básničce rozhodnu, že přestanu být král a přenechám kralování nějaký buranovi, co ani nebude znát svýho otce? No to si snad dělá srandu?!"
Zdálo se, že královo rozhořčení dosáhlo kritického bodu. Jako šílený pobíhal po zasedací síni a častoval onu moudrou ženu více či méně neslušnými slovy. Sophiyo se mezitím neustále rozhlížel a modlil se, aby tuto rozpravu nezaslechly nějaké nepovolané uši. Přece jen, na hradě se drby šířil rychlostí v řádu minut a vteřin.

Ve chvíli, kdy král zrovna nazýval Vědmu již posedmé samicí tura domácího, se otevřely dveře a do sálu téměř vyplula … samotná Afrodité. Krása sama, plavé vlasy se vinuli po bílé šíji, modré oči téměř zakrývaly tmavé dlouhé řasy a tělo zdobili šaty barvy zapadajícího slunce. A toto stvoření svíralo ve svých rukou anděla. Malé, roztomilé děvčátko s blonďatými vlásky a nevinným úsměvem, v nádherných bělostných šatičkách.
"Drahý… Copak se děje?" zašeptala smyslně kráska.
Atmosféra v místnosti se hned viditelně změnila. Král okamžitě přestal pobíhat a začal si marnivě uhlazovat vousy a natřásat se jako krocan. Sophiyo mezitím zrudl na nejvyšší míru, dokonce i za ušima a všechny papíry mu vypadly z rukou a rozlétli se po celé místnosti.
"Och… Má královno… A přivedla jsi sebou i mou roztomilou dcerušku…" zvolal stařičký vládce a přihnal se jako vítr ke své manželce. "Vůbec nic se neděje… Jen takový… Malý zádrhel. Víš, je to jenom takové hloupé proroctví, vůbec nic vážného…"
"Ach… Tak o tom něco vím!" zvolala dramaticky královna a výstižně si přiložila jemnou ručku v bílých rukavičkách k ústům. "Dolehlo to k mým uším… Je to tedy vážně pravda?"
"Ano, ano, je, drahoušku," ošíval se nervózně král, " ale to tě nemusí vůbec znepokojovat. Jak říkám, za pár okamžiků to vyřešíme."
Sophiyo, který se válel po zemi a snažil se posbírat své dokumenty, horlivě přikyvoval. Bohužel až příliš a podařilo se mu přitom, že mu jeho brýle spadly z nosu. Ještě víc zrudnul, pokud to bylo vůbec možné a jal se po nich pátrat. Protože bez nich viděl asi tak jako krtek, šmátral úplně špatným směrem a ještě více se zamotával do svojí trapné situace.
Král zatím vykoktával jakási hloupá vysvětlení, která se vůbec netýkala toho, na co se královna ptala a vlastně vůbec nedávala smysl. Jeho paní se pouze přívětivě usmívala a postavila svoji dcerku na zem.
" Víš… Ale mě to přijde docela smysluplné," pronesla.
Král se zatvářil velmi překvapeně a vykoktal: "O-Opravdu?"
"Ale jistě," odvětila jeho žena. "přece jen, nás se bude přímo týkat až tak za 17 let."
"He?" Sophiyo i jeho vládce to zvolali téměř najednou.
Královna si teatrálně povzdechla a pak zamyšleně řekla: "To proroctví říká, že se v blízké době narodí hrdina, že? Ale předtím, než zabije Pána zla a stane se králem, musí nejdříve dospět."
Mezitím malá princezna přiběhla ke královu poradci a s naprosto odzbrojujícím úsměvem mu podala jeho brýle s kulatými obroučkami.
"Na…" zažvatlala a zdálo se, že je jí úplně jedno, co se okolo ní děje. Sophiyo cosi zakoktal v odpověď a konečně začal sbírat svoje důležité informace.
"A nám znalost tohoto proroctví značně hraje do karet…" dodala královna.
"Vážně?" Král i Sophiyo opět dokázali, že mají stejné, nebo přinejmenším podobné myšlenky.
"Ano… Představte si to. Za 17 let se objeví krásný a odvážný mladík, který zachránil naši milovanou zemi před zkázou. Lidé ho milují, je pro ně hrdinou a všude se šíří šeptanda, že by byl určitě lepším vládcem než ten starý dědek. A tak se dobrotivý starý král rozhodne, že mladému hrdinovi trůn laskavě přenechá. Ožení ho se svou vlastní dcerou, půvabnou princeznou a hrdina se stane právoplatným králem. A lidem bude vládnout přívětivý a šťastně zamilovaný párek a všichni budou spokojeni. Jenomže, co se nestane! Objeví se nějaké nebezpečí a nový král vyrazí v čele svého vojska na bitevní pole! A osamocená královna bude muset držet otěže nad naší zemí, aby se nepropadla do chaosu, a její rodiče jí přitom budou velmi rádi pomáhat."
Nastalo ticho. Zdálo se, že oba dva zvažují návrh, který jim předložila. Nakonec váhavě promluvil Sophiyo: "Ale, vaše veličenstvo, není ten návrh poněkud málo prospěšný pro k-!"
Jeho vládce ho přerušil rázným pohybem ruky. "Myslím, že je to excelentní návrh, má drahá. Je vidět, že jste mou okouzlující a chytrou manželkou!" Poslední slova už téměř zvolal.
"Ach, to mě velmi těší, můj drahý. Ale musím teď ještě něco zařídit… Naše malá potřebuje pravidelný odpolední spánek," řekla hlasem, kterému nemůžete odporovat, do svých jemných rukou zvedla princeznu, která si neustále žužlala palec a důstojně odkráčela.
Sophiyo i král pak ještě nejméně pět minut zírali na vchod do sálu, jakoby doufali, že zahlédnou byť jen lem číchsi ohnivých šatů.


V ten samý den, ovšem pozdě večer, se stala ještě jedna velmi důležitá událost. Pokud bychom se řídili tím, že počasí znázorňuje tón události, která se má stát, jistě by to byla bouřlivá noc, při níž padali blesky, a mocný vítr shazoval staleté stromy. Také vypravěči to tvrdili. Ale ve skutečnosti to byl obyčejný teplý večer, při kterém by nikdo nečekal, že se stane něco neobvyklého.
Ta věc se udála v malé vesničce na západní straně království, téměř u hranic s Orlími horami. Na okraji stál snad ten nejubožejší domek.
"Uff… Uf…! Ještě kousek… Tlačte! Tlačte! Ano! Už vidím hlavičku! Nebojte se a pořádně zatlačte!" pokřikovala stařena na drobounkou ženu zhroucenou na lůžku. Vedle postele seděla jedna z vesnických dívek a držela vyděšenou prvorodičku za ruku. "Už to bude jenom chviličku…" šeptala ji do ucha. "Ještě malou chvilku a budete mít malé a roztomilé děťátko."
"Ach! A je to!" zvolala porodní bába a triumfálně v rukách držela malé, úplně rudé tělíčko. Pořádně ho poklepala po zádech a ozval se řev, za který by se nestyděl ani ten největší lev ze savany.
"Je to holčička!" řekla s úsměvem stařena a opatrně děcko podala matce, která se netvářila příliš nadšeně. Miminko se okamžitě přisálo a začalo spokojeně mlaskat.
"Měl to být kluk," řekla s povzdechem. "On si to tak přál."
"Ale prosím vás," odbyla jí porodní bába. "Chlapy vždycky chtějí syna a potom jsou nadšení, že mají holčičku. Navíc, vy jste si určitě holčičku přála, že ano?"
Přikývla. "Ano, chtěla… Ale takhle nebude moc pokračovat v odkazu jejího otce."
Stařena si jen odfrkla. "Kdyby byl kovář, tesař nebo rybář, tak to bych chápala. Ale on, on je mocný pán! Nějaký šlechtic, ne? Párkrát jsem ho viděla, jak k vám jel na tom svém černém koni. Nemusíte se bát. Vaše dcerka se dobře ožení a nebude muset žít jako vy, v téhle díře, ale bude žít někde na zámku! V luxusu! Jak já tomu mrňousovi závidím."
Vesnická dívka, která přišla na výpomoc, tiše seděla a nechala porodní bábu mluvit. Pak ale kníkavým hlasem promluvila: "A jak ji chcete pojmenovat?"
Matka si opatrně prohlížela svoji dcerku a něžně ji pohladila po hlavičce. "Má tak krásné oči… Hm… Už jsem to promýšlela. Ale možná je to trochu hloupé jméno, nevím. Chtěla bych, aby se jmenovala- !"
V tom okamžik se rozrazili dveře a dovnitř téměř vlétnul vysoký a pohledný černovlasý muž. Byl hezký takovým tím záhadným a zároveň pošťáckým způsobem, který zlomil srdce už nejedné ženě. Hned se vrhl k posteli a vykřikl: "Jsi v pořádku? A co dítě? Nemohl jsem přijít dřív, měl jsem jisté problémy a -!"
Jeho vysvětlující litanii utnula porodní bába, která stále ještě neodešla. " Tak prr, mladíku. Právě prodělala velmi namáhavou věc, které vy chlapy nikdy nemůžete rozumět. Naštěstí žádné problémy nebyli. Ale jedna věc - je to děvče. Jestli budete mít nějaké poznámky, kopnu vás tam, kde máte to svoje nejcennější a o hlavě opravdu nemluvím, ať už jste šlechtic, baron, nebo bůh ví co jiného. Aby bylo jasno - matka nemůže ovlivnit pohlaví dítěte, chápete to?" Sjela ho naštvaným pohledem a poté důstojně odkráčela.
Zrovna příchozí byl jejím chováním velmi zaražen. Asi nebyl zvyklý, aby s ním lidé takto jednali. Nakonec se ale otočil ke svému dítěti a jeho matce.
"To…To nevadí, že je to holčička. Ale chtěl bych udělat jednu věc…"
"Jakou?" řekla trochu podezřívavě.
"Dát jí jméno."
"No, já nevím, popravdě, chtěla jsem ji pojmenovat sama a…"
Ovšem on jakoby její slova ignoroval. Vytrhl jí děťátko z rukou a držel ho vysoko nad hlavou, přímo proti světlu.
"Moje první dítě!" zvolal. "Jako pocta světu a naděje na mojí, ne, na naší budoucnost, ti dávám jméno Tenebrae**! Nechť tě temnota chrání a dá ti sílu vládnout!"


* Vím, že by se tam hodil spíš pergamen, ale v Číně uměli vyrábět papír už dávno. Navíc je to fantasym tak to sand nevadí...

**latinsky "tma, temnota" Mimochodem, moje přezdívka "Tenny" vznikla jako zkratka z tohoto slova a mám i takový email. Ovšem budoucí hlavní hrdinka se mnou nemá nic společného (jako povahově), jenom mi to přišlo jako dobré jméno. xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tachiko Manabu de Vampire Princess Tachiko Manabu de Vampire Princess | Web | 28. listopadu 2009 v 10:02 | Reagovat

moc hezky jsi to napsala, uznávám, někteří lidé (třeba já !! jak jsem s hrůzou zjistila) ti nesahají ani po kotníky...
...ale abych byla trochu kritická, máš tam docela množství pravopisných chyb ( prosím...vlasy se vinulY, nejsou přece živé, to samé šaty také nežijí, takže maximálně zdobilY xD a ještě někde dál by se našlo pár chyb ve shodě přísudku a podmětu...
Ale jinak velice hezky napsaný příběh, určitě si přečtu pokračování :)

2 Tamara-chan Tamara-chan | 22. dubna 2010 v 10:19 | Reagovat

Krásně napsané. Tajemné i místy úsměvné. Moc se těším na další díl. Kdy bude????

3 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 16. září 2012 v 19:37 | Reagovat

Hodně mi připomínáš mě :D já také nechápala lidi, co můžou napsat něco pozitivního o slátaninách co někdy čtu.. pravda chyb tam máš dost a některé věci jsou zdlouhavé (tedy pro mě) ale jinak je to hezké.. sama se pořád ještě učím, takže nemůžu soudit tak moc :)

4 Tenny Tenny | Web | 20. září 2012 v 13:34 | Reagovat

[3]: Tahle povídka už je tři roky stará, takže rozhodně není aktuální. (ať už co se týče psacího stylu nebo gramatiky)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama