Slečna z temnot - úvod

27. listopadu 2009 v 16:08 | Tenny |  Slečna z temnot
Edit: Začínám přidávat články ze starého blogu. Jedním z nich je i originální povídka Slečna z temnot. Zatím jsem stvořila jenom úvod a první díl, ale pracuje se na pokračování...
Pokud si chcete přečíst komentáře, můžete se podívat na náš starý blog -


Měla jsem chuť něco napsat, ale ne fanfiction... Něco svého, origináního. Něco, co by mohl číst každý, i když dotyčné anime/mangu/knihu/film neviděl nebo nečetl.
A o prázdninách mě napadl zajímavý příběh s jednoduchým tématem - "Dokážeme změnit svůj vlastní osud?"
Z náhlého záblesku nápadu se vytvořil propracovaný plán o postavách a dalších událostech. Po dlouhé době jsem se odhodlala k akci a stvořila úvod, který mě v tu chvíli napadnul, protože jsem předtím plánovala nějaký jiný.
Je to také poprvé, co jsem uvažovala o další sérii, která by byla po této. Její pracovní název je "Jadeitová císařovna", což zní podle mě ještě líp, než "Slečna z temnot", název této série.
A pokud vás náhodou napadne, že to bude o upírech... Ne, není. Je to sice fantasy příběh, ale neobjeví se tam ani jeden upír, vlkodlak, elf, trpaslík či drak a jiná podobná "havěť". Tady vystupují jen a jen lidé...
A o čem to tedy je? O jedné neobyčejné dívce, na jejíž bedra bylo složeno velké břímě - musí ovládnout jednu nejmenovanou fantasy zemi, protože je dcerou Pána Zla. A to je skutečně velký úkol, zvlášť když je vám jenom 17...
(dodám ještě nějaký pěkný obrázek, až se domluvím s Lali :) )
A žánr? Humorná fantasy. (protože už mi ty "tragické povídky o nedosažitelné lásce" začali lést na nervy. :D )
Tím pádem - čekejte neočekávatelné, čekjte trochu jiný příběh. :)

Mimochodem, povídka se bude nést v jiném duchu, než tajemný úvod.
prosím, zkuste si to přečíst a pokud vás to zaujme, zanechte komentář... Budu nesmírně potěšena. Pokusím se napsat pokračování co nejdřív, ale teď bohužekl jedu na cyklisťák, takže nebudu týden doma... :/
(povídka je pod perexem)

Pozn. - Tento příběh nemá nic společného se skutečnými lidmi či událostmi a podobnost je čiště náhodná. Zvláště ten kousek na začátku je čirý výplod mé fantazie, protože jsem nevěděla, jak vhodně začít... xD

Pokud věříme tomu, že existují jiné, alternativní světy, musíme také vědět, že jsou si velmi podobné. Protože, pokud věříte v jiné světy, asi také věříte v nějakou vyšší bytost, které je stvořila - ať už Boha, Alláha, Buddhu, Stvořitele nebo Osud, či nějakou neznámou vesmírnou sílu.
A pokud počet těch světů přesahuje miliony, nemůžete očekávat, že všechny budou originální a jiné…
A asi proto, že ten někdo, či něco, kdo to tak zařídil, si chtěl ušetřit práci, nalinkoval osud a budoucnost těch světů podle určitých pravidel a zákonitostí. Existuje sice pár světů, které podle tohoto pravidla neřídí, ale tohle není příběh o těchto světech. Ten se odehrává v úplně obyčejném světě, který těm pravidlům zcela podléhá…
A možná si také říkáte, že pokud je určitá zákonitost, dalo by se odhadnout, co se budoucnu stane. Ano, je to možné… A lidé, kteří to dokážou, existují. Nazývají se ilumináty a jsou to ti, kteří vědí mnohé o chodu světa a jeho zákonitostem… Ale je jich žalostně málo a člověk nemá šanci se s nimi setkat. Jsou to prastaří mudrci, kteří již strávili na zemi mnoho let a mají nepředstavitelné zkušenosti. A dokážou také chod osudu ovlivňovat? Ano, to dokážou, ale osud je velmi vrtkavá věc a hrát si s ním je mnohem nebezpečnější než držet v ruce zapálený dynamit. Když nezvládnete poznat míru, může se celý koloběh světa zhroutit a vznikne globální katastrofa. Proto se ilumináty uchylují k těmto úkonům jen velmi výjimečně a jen ve velmi malé míře.
Ovšem vždy existuje pár výjimek…
Konvice, ve které se vařila voda na čaj, nepříjemně pískala a vycházela z ní horká pára. Ale zdálo se, že tomu ty dvě ženy nevěnují pozornost. Jedna z nich, ta starší, stála u skříňky a opatrně z ní vyndávala křehké hrnečky s malinkými oušky a jemným, květinovým zdobením. Ta druhá, mladší a mnohem elegantněji oblečená, mezitím seděla v křesle a pozorovala mouchu, kroužící vedle lampy.
"Chceš čokoládové, nebo máslové sušenky?" otázala se ta starší.
"Raději tu makovou bábovku, co si včera pekla," odvětila ta druhá.
"Ale ta je už trochu oschlá…"
"To nevadí, já si jí ráda dám."
Voda se dovařila, žena jí zalila čajové lístky a položila hrnečky na stolek před velkým křeslem. Poté otevřela spížku a vtáhla z trochu oschlou, ale stále vonící makovou bábovku a strčila jít té druhé skoro pod nos. Pak se pohodlně usadila do druhého křesla a vyzývavě pohlédla na svého hosta.
"Takže, co je to tentokrát?"
"Tentokrát? Sestřičko, už jsme se neviděli roky… Nechceš ke mně být trochu milejší?"
"Milejší? Jsem k tobě milá víc než dost. Kdybych tu nebyla já, ale matka, už bys dávno seděla venku na ulici."
"Ano, ale nezapomeň, že matka už dávno spí věčným spánkem a ty nebydlíš ve městě, ale uprostřed lesů," zavrtěla hlavou její sestra.
"To s tím nemá nic společného. Zato ty… Ty se vždycky objevíš, když provedu novou věštbu," povzdechla si v odpověď hostitelka. Ačkoli se tvářila nepřístupně, zdálo se, že je přece jen potěšena, že svou sestru vidí.
"To je jen přirozené, zajímám se o novinky."
"Novinky? Jako by se ty věštby neopakovaly… Dřív jsem myslela, že je to nějaká chyba, ale pak mi došlo, že je to prostě tak. Minulost se pořád opakuje a my… Nebo bych spíš měla říct lidé? Dělají stále ty samé chyby."
"Právě proto jsem za tebou přišla," podotkla v odpověď její návštěva. "Už jsem na tomhle světě příliš dlouho a nějak mě to přestává bavit… Ta stále se opakující linie už mě ubíjí. Přijde mi, že tentokrát je král ještě větší pitomec než posledně, před těmi 100 lety."
"Královská linie už je řídká… Chce to hrdinu z lidu!" přikývla věštkyně.
"No, vsadím se, že ten se objeví dost brzo… A podle toho, co jsem slyšela, objevil se i Pán Zla…"
"Ano, tentokrát náhodou docela povedený. Jinak mi ale přijde docela podobný tomu před 700lety."
"Myslíš pánovi Bouří? Ten byl dost divnej… Divím se, že vůbec tak dlouho přežil. Hm… Ale víš co je na tomhle novém Pánovi zla tak zajímavé?"
"Copak, sestřičko?"
"Má dceru."
"Ale, opravdu?" zvolala překvapeně hostitelka. "To je, pokud vím, poprvé, co se tohle stalo…"
"Popravdě, přišla jsem sem kvůli tomu. Uvědomuješ si, jaká je to šance?" prohlásila vzrušeně mladší sestra. Téměř vstala z pohodlného křesla a vypadalo to, jako by ji ta myšlenka zcela pohltila.
Věštkyně na ní pohlédla už zdaleka ne tak nadšeně a její hlas by plný podezření: " Šance k čemu?"
"Přece k tomu, abychom konečně pozměnili koncept! Je to opravdu jedinečná šance…. Musíme toho využít."
"To je příliš riskantní!" zvolala hostitelka a rozhorleně bouchla do stolečku, až se hrnky otřásly. "Víš přece, co se může stát, když zasáhneme do chodu světa… Může to mít nedozírné následky!"
Její sestra zavrtěla hlavou. "Chceš říct, že se bojíš?"
"Bojím? Samozřejmě, že se bojím! Ještě aby se kvůli tvojí únavě z konceptu objevila nějaká katastrofa! To minule málem zahubilo polovinu obyvatel a vůbec, je-!"
Ta druhá ji zastavila pohybem ruky a zašeptala. "Jednoho člověka… Dej mi jednoho člověka a já změním její osud. A osud celého světa."
"Jednoho člověka?" řekla nedůvěřivě starší sestra.
"Ano. Jeden člověk není riskantní, ne? Věřím, že to dokážu. Když ne, nic se přece nestane."
Zdálo se, že se věštkyně zamyslela. Rukama mnula drobounký hrneček, co držela v rukou a pak vydechla. "Nezní to zase tak špatně. To by mohl být dobrý plán. Ale… Stejně nevěřím, že se ti to podaří."
"Vsaďme se. Dej mi jednoho člověka, který podle osudu měl zemřít a já upravím jeho cestu tak, aby změnil i její osud. To není zásah ze shora… Pokud to dokážu, budu poté moct kdykoli ovlivnit chod světa. Pokud ne… Už nikdy se tady neukážu a nebudu ti dávat žádné nabídky."
Její sestra ještě pár okamžiků přemýšlela a pak kývla. "Dobře tedy… Kterého člověka chceš?"
"To se rozhodne až později."
"Ale stejně je to naivní myšlenka… Zrovna ona… Vlákno jejího osudu bude téměř nemožné přetrhnout."
"Téměř neznamená úplně… Já dokážu změnit její osud."
"Ne… ona sama to musí dokázat… Jen jestli má na to dostatečné odhodlání."
"Ano…"
Oheň v krbu již dohoříval, ale zdálo se, že jsou obě ženy spokojené samy se sebou. Měly by si věřit, protože rozehráli tu nejnebezpečnější hru na světě - hru o tom, zda je možné změnit něčí osud…

Další kapitola je zde -

P.S. - Snažila jsem se, aby ta povídka byla odlišná od toho, co si normálně na blozích s fantasy povídkami přečtete, tak snad se mi to povedlo... ;) Další díl bude jiný, hlavně s větším nadhledem. :)  A pokud vám přijde, že jsem nedostatečně pospala aktérky, upozorňuji, že je to schválně. Kdybych je totiž popsala, v povídce by jste poznali, o koho se jedná a přišli o moment překvapení.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 23:36 | Reagovat

Upřímně se přiznám, že nemám ráda úvody amatérských prací. Vždycky začínají hrozně a zbytečně obšírně, potom následuje rozhovor mezi nějakými důležitými lidmi, ve kterém se dozvíme, že se má stát něco veledůležitého a konec. Nejinak je tomu i tady a musím říct, že bych byla daleko příkřejší, kdybys v perexu neosvětlila část svých záměrů (nápad napsat povídku z pohledu dcery záporňáka mi přišel originální a je to přesně můj šálek čaje).
Myslím, že by se to četlo daleko lépe, kdybys vypustila první odstavec „Pokud věříme tomu, že existují jiné, alternativní světy“, nebo ho minimálně seškrtala na polovinu.
Rozhovor těch dvou sester už je o několik tříd lepší, i když i tady by neuškodila zeštíhlující kůra. Občas se ti do dialogu vloudil nespisovný výraz, který mi tam prostě neseděl (koncovka –ej, jsem-sem) a já se nemohla rozhodnout jestli spolu mluví dvě puberťačky nebo dvě důležité osoby (čarodějky?).
Příběh hodnotit nemůžu, protože zatím žádný neproběhl. Každopádně perex zní rozhodně lákavě.
Není to pro začátek špatné, ale mohlo to být i lepší. Když si s tím dáš ještě trochu práce, možná z toho nakonec vznikne něco čitelného.
Zatím 35% ze 100%. Dvě blogové hvězdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama