Her Majesty´s Dog - recenze

28. února 2010 v 16:24 | Tenny |  Recenze
Heh, zase další recenze, mí drazí... Tentokrát to ovšem není zamilovaná shoujo plná školních uniforem... Ačkoli, jak se to vezme. xD Narazila jsem na tuhle magu když jsem jako obvykle projížděla seznam nejnovějších mang na mangafoxu. Ten název mě docela zaujal a představila jsem si anglickou královnu, jak drží malá roztomilého čoklíka na klíně. Říkala jsem si, to bude asi o psovi na královském dvoře... No, nemohla jsem se mýlit více. Her Majesty´s Dog (v překladu Pes Jejího Veličenstva) je totiž opravdu skvělá manga o lásce a poutech v rodině... Dalo by se říct.
Název je trochu zavádějící, není liž pravda? :D


Musíte se postavit sami sobě, abyste nalezli odpověď. Ale copak někdy nestačí jenom zavolat jméno?

Tato manga se v první kapitole jevila jako typický japonský horror. Jasně, a odkdy první kapitola vypovídá o příběhu?
Vše začíná na jedné nejmenované střední škole. Do té zrovna přestoupili dva poněkud neobyvklý nový žáci. Chladná Amane, která se o nikoho nestará a nedokáže si vytvořit přátele a také vůbec neumí používat moderní elektroniku. Pak je tu veselý a upovídaný Hyoue, který má navíc pěknou tvářičku a líbí se většině dívek ve třídě. Jenomže bohužel - ať už je Amane jakkoli chladná ke svému okolí, s Hyouem je, jak japonci říkají úplně "lovey-dovey". (takový ten strašlivě zamilovaný páreček, co se pusinkuje na každém kroku a neustále básní o své druhé polovičce, jestli tento termín neznáte) Líbají se skoro pořád a je jim celkem jedno, jestli je sleduje celá vyjevená třída. (HMD je první shoujo manga, co znám, ve které si dají pusu po prvních pěti stránkách xD)
To spolu s Amaninou zvvláštní povahou vede k tomu, že jí většina spolužaček nenávidí a připravují ji peklo. Amane to ovšem všechno přestává s kamenou tváří, jakoby snad neměla žádné emoce.
(čímž si získala můj potlesk a sympatie)
Nikdo nedokáže pochopit, jak to že se k sobě tihle dva tak mají...
Ale to by to nebyla pořádná japonská střední škola,, kdyby tam nestrašil duch. Podle historek to má být neklidná duše dívky, co spáchala sebevraždu, jelikož jí spolužáci šikanovali. Jedna z mála ve třídě, co tak nečinila, byla Takako. Ta té nebohé dívce neubližovala - jenomže jí ani nepomohla. Tahle dívka jednou najde v své kabelce druhý telefon a vrací se do školy. Ve skladu narazí na Amane, jež tam zamkly její žárlivé spolužačky (a Amane místo aby ječela a snažila se dostat ven, tam trpělivě čeká, protože jí řekli, ať tam zůstane do rána xD)
a najednou, co se nestane! Neznámé číslo začne volat na Takačin mobil a dveře nejdou otevřít! Najednou se objeví dívka s nožem v krku... Kape krev...
A Amane je naprosto ledově klidná. Objeví se Hyoue a ukáže se, že to opravdu není tak, jak se zdá. V soukromí jsou na sebe jak pes a kočka. Tak proč ta komedie před spolužáky?
Amane je manatsukai, zaříkávačka ze starobylého rodu. Je tzv. Pán slov - pokud zná pravé jméno určitého čověka, dokáže ho ovládat. A Hyoue je její Koma-oni, démon ochránce. (ne, takže to není člověk...) A jelikož to není člověk, má také jiný způsob obživy - živí se životní energií. A tipněte si jak? Bingo! Pomocí polibků... ( Ačkoli, jak zjistíte ve třetí kapitole, je to s těmi polibky trochu jinak xD)
Ale jelikož je Hyoue démon, hezký mladík není jeho pravá podoba. Ve skutečnosti je to obrovský pes, z něhož šlehají plameny. Už vám došlo, proč ten název mangy?


Jo, je to sice trochu klišé, ale musím říct, že HMD má zvláštní kouzlo. A není to jenom skvělá hlavní hrdinka, která mi nelezla na nervy a naopak jsem jí fandila a ani moc hezká kresba, navíc skvěle přehledná.
Podle první kapitoly to vypadá jako veselá duchařina, kde je až příliš chladná hrdinka a žárlivý pes- ehm, bishík. Ale není to tak - čím více se HMD blíží ke konci, připomíná spíše drama.
Amane totiž není obyčejná dívka - je jedinou dědičkou svého rodu, který žije na naprosto izolovaném ostrově. Podle úmluvy se svojí babičkou se musí po tom, co zažije život obyčejné školačky, vrátit domů a převzít její místo. To ovše také znamená, že již nebude moc odejít z ostrova a vbude si muset vzít svého bratrance v rámci zachování rodové linie. A vrátit se musí i v případě, že kdokoli odhalí její identitu.
Člověk by řekl, že Amane bude rebelovat a odmítat to udělat, ale ne - nejděsivější je právě to smířenost s osudem a fakt, že je rozhodnutá tento slib splnit, i kdyby měl zranit ji či někoho jiného.
Navíc se jí obyvatelé ostrova bojí - a Amane neví proč...
Věc se dají do pohybu, kyž se na její škole objeví její snoubenec - jako učitelský pomocník, jlikož nevěří, že by Hyoue dokázal Amane ochránit...


HDM byla jednou z mang v poslední době, co mě rozbrečela. I přesto, že se jedná o nadpřirozené záležistosti, v některých věcech je až moc reálná. Co když duch, který vás pronásleduje, je vlastně vaše svědomí? Co když budete lhát tak dlouho, až vámk nikdo neuvěří? Co když nikdy nedokážete zapomenout, ačkoliv byste měli? Co když toužíte udělat něco, co víte, že zničí celou vaší rodinu - obětujete se tedy a raději budete nešťastní celí život?
HMD má nádhernou romantickou vložku a zárověn je občas dost vtipná. Přesto některé myšlenky jsou poněkud... depresivní.

Co se mi na této manze hodně líbili, byli postavy, hlavně hlavní hrdinka. Nebyla to typická uplakaná shoujo hrdinka - byla vždy klidná, chladná a racionální. Byla silná nepovrch - ale křehká unvnitř, kam schovávala všechny své emoce. Ne jako ty holky, které rozbrečí jediný zlomený nehet, ale jsou schopny projevem vycucaným z prstu rozplakat padesáti člený motorkový gang. A občas trochu nevšímav, to je fakt.
Pak je tu Hyoue, její strážný duch. Tenhle kluk mi tak trochu připomínal Inuyashu (to bude asi tím, že jsou oba psí démoni... xD) - žárlivý, nejistý, výbušný, trochu dětinský, ale zároveň věrný, někdy až překvapivě ohleduplný a často se o Amane bojí. A pročpak? Žádné překvapení - je do ní doopravdy zamilovaný, ačkoli démoni by teoreticky neměli mít city ke svému pánovi. Co si o tom myslí Aname, je vzhledem k její povaze otázkou...
Hyoue Amane poslouchá, ačkoli ne vždy se mu její příkazy líbí. Ale i když je naštvaný, vždy jí vytáhne z bryndy.
óOstatní postavy jsou taky zajímavé a dobře vypracováné - ať už to je Amanina kamarádka Takako, co je vždy nohama na zemi a dokáže dobře poradit, nebo Amanin snoubenec, který, ačkoli je Hyouevův rival, je docela sympatický. (tedy, ze začátku je nesympatický, postupem času ho vezmete na milost... xD )

Sečteno a podtrženo, HMD je velmi pěkná manga. Je dostatečně vtipná, romantická a dojemná, má hezkou kresbu a sympatické postavy. Co byste ještě chtěli víc?
Hm... A co třeba odkaz? Tak fajn, tady ho máte.

Uff... Další recenze za mnou, hromada před mnou. Tak zase přístě, hošani! ^^
Zdraví vás vaše Tenny...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tinka Tinka | 28. února 2010 v 21:27 | Reagovat

*už je dávno pryč, začtená do první kapitoly, takže místo komentu zanechala jen jakousi pochybnou slátaninu* ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama