Březen 2010

Jak zařídit, aby se vaše povídka dala číst

31. března 2010 v 21:04 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
EDIT: Ježišmarjá, lidi, nečtěte to. Je to snůška žvástů, kterou mi brání smazat jen nostalgie a ta diskuze pod tím, která mi přijde zajímavá. Teď, když to čtu, musím se chytat za hlavu, co jsme to sakra vlastně napsala... No jo, holt. Co naděláme.

Víte, často prohlížím cizí blogy a narážím na nich na rubriku "povídky". Často na ni klikám v obavách, co na mě čeká. A ty obavy bývají většinou oprávněné.
Napadlo mě napsat soupis bodů, které by se mohly hodit nejen začínajícím amatérských písálkům, ale i velkým zvířatům na poli internetových povídek a fanfiction.
Nenutím vás, abyste se jimi řídili. Je to spíše soupis toho, co mě tolik bije do mého oka zkušeného čtenáře a začínajícího kritika amatéra. Neváhejte mě doplnit, či se se mnou hádat. Ignorovat mé rady samozřejmě můžete taky, ale mohly by vám pomoci.

Ještě chci dodat, že tyto rady nejsou myšleny nijak osobně a pokud jste již udělali něco, co výslovně nedoporučuji, můžete udělat dvě věci: 1. Předělat to
2. Vykašlat se na to.
Je to na vás. ;)


Seven Days - recenze

30. března 2010 v 16:44 | Tenny |  Recenze
EDIT: Nevím proč, ale na mangafoxu jsem jí už nenašla... Tudíž vám nemohu poskytnout přesný zdroj obrázků (zdroj byl smazán) ani odkaz na přečtení.


Další "děsně" zajímavá recenze na mangu... Ovšem pozor, není to žádná shoujo, nýbrž shonen-ai! A pokud nevíte, co to znamená... Dejte si to do googlu, hošani! ;)

Je možné se zamilovat za pouhých sedm dní?

Sedm dní

Ze slepé obézy se stává hluchá anorektička

27. března 2010 v 12:07 | Tenny |  Epizody z mého života
Co se propáníčka děje? Tenny nereaguje na komentáře, nepíše smysluplné... ehm, články a vůbec, neotravuje vás svojí přítomností! Že by se něco dělo?
Ti, co mě dobře znají, si řeknou, že jsem se nejspíš zase začetla do nějaké mangy a prostě nemám čas. Ty, kteří mě znají ještě líp, okamžitě zavětřili při slově anorektička. Tennyina láska k jídlo je pověstná a kvůli nějaké postavě by se svých pravidelných svačinek rozhodně nevzdala...
Tak co se propáníčka stalo?
Bohužel, já, osoba zdravá, bez alergiií a člověk, který v životě nebyl v nemocnicí jinak, než dvakrát na návštěvě, jsem onemocněla. A ne ledajak - zničehonic jsem přestala slyšet na pravé ucho.
Víte, jaký je to pocit, když máte zalehlé uši? Tak to vynásobte deseti a dosaďte pouze do jednoho ucha. Tenny si jednoho dne vstala - a bum! Neslyší... Navíc má hrozné závratě, nemůže skoro chodit a je jí špatně od žaludku.
V nemocnic po mnoha obštrukcích, čekání, vyšetření a útrpností oznámili, že mám nejspíš něco s páteří. Každopádně, musím chodit denně na infuze - jen si to představte. Musíte ležet třeba čtyři hodiny v jedné poloze, nesmíte pohnout rukou, ani když se vám třeba chce na záchod. Máte hlad? Vemte si piškot. Chcete na záchod? Dostanete mísu.
Navíc jsem poslední dny nebyla schopná nci pozřít, takže můj jídelniček by mohl směle konkurovat s těmi, co zveřejňují hloupé třináctky na svých blozích.
Snídaně: Nic
Oběd: suchý rohlík
Večeře: Půlka lipánka
Hrozný, stydím se za sebe! xD
Teď jsem už naštětsí schopná jíst, takže mám v sobě pořádnou porci výcaru, ale závratě neustávají a jen psaní tohohle článku ubírá mnoho mých sil... Takže se omlouvám za strašlivé překlepy.

Stále ještě přežívám.. Ale na psaní čehokoliv opravdu nemám síly... Tak snad se to co nejdřív zlepší, ale na rehabilitace budu muset chodit každopádně.

Zdraví vás váš lázárek Tenny...

Anime a manga boom v ČR - výhoda nebo nevýhoda?

23. března 2010 v 17:17 | Tenny |  Pár postřehů o manze a anime
Víte, když jsem před třemi lety vyslovila slovo "manga", tak se mě většina lidí zeptala, o jakém mangu tu mluvím. A když jsem jim tento pojem vysvětlila, prohlásili, že je nějaký připitomělý Pokémoni nezajímají.
Začalo to v minulém roce - popularita anime se neuvěřitelně zvýšila. Dokonce je vydávána i manga v češtině, existuje plno překladatelských skupin, blogů, stránek…

Atashinchi no Danshi - recenze

20. března 2010 v 19:03 | Layla |  recenze-dorama
Atashinchi no Danshi
Romantických slátanin už bylo dost. Někdo by konečně měl začít s něčím vážným. Být bez domova je velmi vážný problém. Ale trocha vtipu nikdy nezaškodí, že? Za úsměvem paní štěstěny nikdy není pouze štěstí a vše může být horší, než se zdá. A proč že jsem se na tohle vlastně dívala? No odpověď je jednoduchá: Viděla jsem reklamu, která se mi líbila. A věřte mi, nelituju toho, už protože je tohle jedno těch povinných dorama, které musíte vidět.
Celá rodina pohromadě, tak to má být, ne?

Jo a čokoláda je má. Přesně tak, jsem buď nezřízeně mlsná, nebo blbá. Ne, mě opravdu došlo ,že to Tenny říká jen tak, aby jsem konečně něco napsala. Ale mě to nevadí. Já bych něco napsala i bez toho, ale takhle za to budu mít čokoládu. Klidně bych se s váma rozdělila, ale neumím to viruálně. Tak si jí aspoň představte.
To ale neznamená, že už nic nebudu nějakou dobu psát. Ne. Navíc chytám nový elán do věcí, takže to je dobré znamení. Ale zítra teda ode mě nic nečekejte, jdu slavit a flámovat...k babičce. Oslava několika svátku a narozenin a já tam budu celou dobu jenom sedět a nic nedělat. Nuuuuuda. Snad to přežiju. Počkat, pokud si vzpomínám, babička má jednu zajímavou knížku o Japonsku...Tak to určitě přežiju. Jo, jo, přejdeme k recenzi.
(perex)

You're Beautiful - recenze

19. března 2010 v 18:09 | Layla |  recenze-dorama

Chachá. Ještě před několika týdny bylo tohle dorama na prvním místě mezi nejsledovanějšími, takže se nedivte, že jsem si ho nenechala ujít. Sice mě nejdříve odrazoval ten hlavní obrázek(nahoře), ale překonala jsem se. Nakonec se mi to líbilo natolik, že si to asi stáhnu(a já stahuju jen málo věcí) a vnutím to sestře(ještě míň věcí). Navíc to vystřídalo mé nejoblíbenější korejské dorama a to už něco znamená(aspoň pro mě). Dámy a pánové, představuji vám jedinečné, romantické, megalomansky vtipné dorama You're Beautiful. Ano, název a obrázek je sice kýčovitý, ale pokud to překonáte, zjistíte, že to stálo za to.
A.N.JELL jaké to podivné jméno.
A ještě menší vložka: Vsadila jsem se s Tenny o čokoládu, že se do konce týdne nedonutím napsat dva jakékoli dříve nerozepsané články o více jak 350 slovech a nesmí to být výkec. No...Mám pocit, že polovinu už mám v kapse. Teď jen doufat, že se nerozteče, protože mám na ni strašnou chuť.
(perex)

Už zase propadám depresi...

15. března 2010 v 19:28 | Tenny |  Epizody z mého života
EDIT: Nečtěte to, je to ztráta času... Pouze depresivní bláboly jedné slečny v depresy, prakticky o ničem. A když to píšu, jsem hnusnější než obyvkle. Takže ne, nečtěte to... :)

Občas mám pocit, že tohle slovo používám nějak moc často - deprese. Je to pěkně depresivní, co? A přitom se děje tolik věcí, ze kterých bych měla skákat radostí. Já prostě nic - jenom čumím do prázdna a říkám "hm". Že byc byla emocionálně prázdná? No, ne, spíš to bude tou bolestí hlavy. Není nic horšího, když večer uleháte do postele ve dvanáct a víte, že hned ráno, jak se vzbudíte, vám hlava bude třeštit - a jasně že jo. Ale stejně jdete do té zatrachtilé postele ve dvanáct...


Coffee Prince - recenze

7. března 2010 v 19:40 | Layla |  recenze-dorama
Jste- li trpěliví a toleratní, mám tu pro vás další nabídku, co by jste mohli shlédnout. A pokud ne, můžete to aspoň zkusit. Za to nic nedáte, jen se budete nad tímto dílkem trochu rozčilovat, a pak už se nebudete moci odtrhnout, protože budete chtít vědět, jak to dopadne. A pak se po shlédnutí ohlídnete a řeknete si, jako já, co vás na tom vlastně tak bavilo. Já osobně si nemůžu vzpomenout, ale vím, že to byl určitě dobrý důvod. Nebo ne?
(perex a pod ním konečně něco i ode mě)

Dobří holuby se vracejí

6. března 2010 v 21:20 | Tenny |  Epizody z mého života
Tedy, alespoň se to říká.
V posledním týdnu byla moje nálada tak přelétavá, že jsem skoro nemohla uvěřit svým očím. V pátek vytlemená, dneska ráno se nade mnou válel obrovský černý mrak - připadal jsem si jako Tamaki v koutku, ještě ty houbičky chyběli.
Člověk by řekl, že se mi zvedne nálada tím, že půjdu s Lali do kina na Alenku v říši divů. A víte co? Teď má skvělou náladu. Ale musím podotknout, že Johny Depp se zrzavými vlasy a kloboukem s tím nemá nic společného...


Když chceš nový život, udělej si nový účes

2. března 2010 v 18:59 | Tenny |  Epizody z mého života
Ha! Z toho hlubokmyslného názvu každý asi poznal, co jsem dnes odpoledne dělala. a pokud máte pomalejší myšlení - ano, byla jsem u kadeřnice! (někdo mi říkal, že bych neměla říkat slovo holička - ona mě přece nebude holit dohola)
Ten, kdo mě zná, asi ví, že s holiči mám problém. Jako se někteří bojí zubařů, já se bojím holičů. Naposledy jsem tam byla si před rokem.

Víte, chtěla jsem velkou změnu, ne jenom zastřihnutí konečků. Jako to udělala Kyoko ve Skip Beatu. Ta měla nejdříve dlouhé černé vlasy, co je nosila v culíku. Poté, co se rozhodla svůj život od základů změnit (a měla k tomu dobrý důvod - opustila ji láska jejího života), si změnila účes na rozčepířené hnízdo v ... oranžové barvě!
Ne, nebojte, nemám oranžové vlasy. Ale změna je to veliká, dost, aby mě lidé nepoznávali. xD

Lali z toho dostane šok, jelikož nesnáší tenhle styl účesů a určitě jí to bude připadat jako vlasová helma. Ale protože je moje nejlepší kamarádka, očekávám, že řekne "zajímavé". (to ona vždycky říká, když se jí něco nezamlouvá, ale nechce to přiznat) Táta zase řekl, že je to zvláštní...

No, já jsem ale každpádně spokojená. Dost možná začíná etapa jinýho života, kdo ví. Třeba do takové Kyoko se někdo zamiloval... To bych docela brala. :) Nebydlí v Budějovicíh nějaký hezký a veselý mladík se zálibou v anime? Asi ne, co... No, to nevadí.

Každopádně hošani, od teď se bud snažit dostát svých slibů. Začnu tím, že žádné sliby dávat nebudu a pak nebudu mít žádné problémy... Já si totiž vždycky takříkajíc vykopu vlastní hrob - vlastní vinou se dostanu do situace, která je mi nepříjemná.

A ještě bych chtěla říct, že jsem tenhle blog přihlásila do autorského klubu. Jestli nás vezmou, je otázkou, ale blogíswek nejsme, takže nějakou šanci určitě máme... ;) No, uvidíme.