Feťákem v ponorce snadno a rychle

6. dubna 2010 v 20:26 | Tenny |  Epizody z mého života
Víte, normálně nepíšu k tématu týdne. K ekologii či Vánocům nějka nemám co dodat. K penězům snad jen to, že mi matka stále dluží kapesné. Ale zdraví - to se mě týká v poslední doě až příliš bolestně. A to nechť dokazuje fakt, že bych tento článek napsala i bez tématu...
A jak se tedy stát feťákem v ponorce snadno a rychle?

(pokud jste tady poprvé, tento článek vypráví o mýchz veselcýh útrapcáh v nemocnici)


Prvním krokem je mít alespoň týden zalehlých uší a svůj volný čas trávit především u PC obrazovky, nejlépe brejlit od rána do večera. Poté se jednoho krásného rána probudíte a lup! Co to, najednou neslyším na jedno ucho!
Zkusíte si navléct ponožky a praštíte se přitom do hlavy. (ano, čtete správně. Praštila jsem se do týla, jellikož jsem v kleče ztratila rovnováhu)
A pak s krokodýlami slzami běžíte za otcem, že neslyšíte... A šupity šup, jedete... Za mámou do práce! Tam si tak hodinu počkáte, než se doktorka uráčí objevit a jako že nás teda vezme... Podívá se vám do ucha, vytáhne vám kuličku mazu a pak na vás bude promlouvat a chtít, abyste opakovali. K tomu přidejte silnou nevolnost a chuť na zvracení, ačkoliv nemáte co zvracet.
A jako že prý máte jít do nemocnice...
Tak jdete na ambulanci s alespoň slabou útěchou, že vynecháte nesmírně nudnou první hodinu češtiny, když tu náhle vám hubeňoučký zrzavý doktor oznámí, že si vás tam nejspíš nechají. A že vůbec netuší, co vám je... Jak povzbudivé.
Naštěstí, na lůžkovém je narváno, takže pouze docházíte na infuze. Ty vám způsobí ony milé ruce, po kterých vypadáte jako feťák. Můžete rovnou zapomenout na americké seriály, kde si lidé s kapačkou štrádají po chodbě - naopak, nemůžete se vůbec hýbat. Jistě, půlhodina by nevadila, ale když máte dva dvoulitrové flašky? Dvě hodiny nejméně, to si pište, A když se vám pak zachce na záchod... No, dostanete mísu, samozřejmě! (pokud ovšem sestřička není ve špatné náladě a neprohlásí, že už jste na záchodě byla a máte smůlu, to ať vám třeba močák upadne)
A není to tak, že jedna infuze = jedno napíchnutí, nene. Ještě jsou tu odběry krve a také se to hned nepovede - praskne žilka a tekutina vám vyteče do těla a vytvoří děsně bolestivou bublinu. Takže šup, napíchneme to do druhé ruky, ne?

Fajn, v této fázi už vypadáte jako feťák. Pak vás sestřička pošle na hyperbarickou komoru - je to prý krátký prokysličovací proces zhruba o půl hodině. Když jsem tam došla, vyšlo najevo, že je to deset návštěv po 2 hodinách.
Hyperbarická komora vypadá jako ponorka a to včetně těch kulatých okýnek, nekecám. k tomu vyfasujete dýchací masku, musíte tam zalézt a vytvoří se přetlak. Takže první čtvrhodinu vám v uších šíleně praská a musíte neustále polykat, pořp. zadřžovat dech. No, ale ty dvě hodiny jsou stále jetšě nic proti tomu, jkdyž vám sestřička pustí infuzy pomalu a vy v jedné poloze zkejsnete čtyři hodiny, to je teprve potěšeníčko. A zítra zase, drahá...

Ale dnes, po čtrnácté infuzy a páté komoře mě konečně pustily domů. Ani nevíte, jak jsem šťastná! Jupí jaj! Doma asi ale ještě zůstanu, alespoň do čtvrtka.

A jak jsem trávila své dny nemoci? (kromě veselých návštěv v nemocnici)
- hrála jsem Sims 3. Docela to člověka chytne... Já ovšem nepoužívám žádné downloady, jen tak mimochodem. To už pak nejsou sims., nýbrž nějaký divný patvar. Mám veselý párek - ženská už je na nejvyšší úrovni v kariéře kulinářství (šéfkuchařka v pětihvězdičkovém hotelu) a chlápek je na vrcholu hudební kariéry (rocková hvězda) a teď mají společně chlapečka, co bude mít své první narozeniny...
- četla jsem si Lolita secrets. Je to docela zábava, abych pravdu řekla, člověk si může pořádně zakroutit hlavou. (www.harajuku.blog.cz, www.mojezpovednice.blog.cz) Víte, že plno lolitek si myslí, že jsou lesbičky? Některé názory vážně stojí za to. ("Značkové věci kazí lolitu!" "Lolita je pouze o značkových věcech, copak to nechápete?" "Zbožnuju, když se můj kluk oblékne jako lolita..." "Nechápu, jak někdo může považovat lolitu za módu, vždyť je to životní styl" Nechápu, proč to berete tak vážně, vždyť jsou to je hadry!" a jiné zajímavosti...)
Já proti těmto slečnám nic nemám, ať si nosí, kdo chce co chce, jen mě baví to krásné vylučování jednoho a druhého tajemství. Proboha, tohle neberte jako nějaký osobní útok, jenom mě jejich názory pobavili, fajn?
- četal jsem a četla... yaoi oneshoty. Ehm... xD

Nene, zpátky k tématu. Teď jsem již celkem v pořádku, což doufám naznačuje i tento článek, nemusíte se o mě bát. Možná že vám přijde, že popisuji utrpení, ale věřte mi, já to trochu přeháním. Přežít se to dalo. (ale všechno, co jsem napsala, je pravda, jen tak mimochodem)

Poučení? Važte si zdraví. Být nemocný většinou neznamená vyhnout se písmece. Věřte mi, ty infuze bych za ty písemky brala. Tak buďte zdraví, ano? Moc se neřiďte mým příkladem.... xD
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | Web | 6. dubna 2010 v 20:39 | Reagovat

Tý jo.. já v nemocnici v životě byla jen jednou ato jsem byla malá. (strávila jsem tam jeden den). Kapačky? Umřela bych... Hrozně se těchto věcí bojím.

Lolita je hezký styl. Líbí se mi, ale i kdybych se tak chtěla oblékat, neměla bych peníze ani prostředky. (já jejíž šatník čítá asi tak 10 kusů oblečení (spodníprádlo a fusky nepočítaje). XD
Názor: "Lolita je pouze o značkových věcech, copak to nechápete?" mě přijde dost vtipný. XD

2 lina lina | 6. dubna 2010 v 20:39 | Reagovat

infuze..blééé..taky jsem to zažila, i když ty moje trvaly jen těch 25 minut..
Koukám, že sestřičky jsou asi všude stejné:D
Tak ti přeju do budoucna pevné zdraví..

3 Tenny Tenny | Web | 6. dubna 2010 v 20:54 | Reagovat

[1]: Šak já neříkám, oblečení je to pěkné. Jen ne všichni lidé, co to nosí, jsou fajn. (ale to je ostatně u všeho, i mezi otaku, že jo... bohužel. )
No, ten názor pravděpodobně přijde vtipný pouze nezávislým pozorovatelkám a né lolitám samotným. :D
A co se týče kapaček - ono to není tak strašné, bolí pouze vpich a případná  boule. Jinak cítíš jenom takový drobný tlak. Není třeba z těch věcí mít strach. :)

[2]: Jsou, jsou. xD
Díky, držím se. ;)

4 Tinka Tinka | Web | 6. dubna 2010 v 21:05 | Reagovat

To jsem ráda, že je ti líp. Souhlasím, že takové zákeřnosti jako nemoci a úrazy jsou na bednu, i když kvůli nim člověk nestihne pár dnů školy. Stejně pak musí udělat to, co zameškal, jen v kratším čase a svépomocí, což je podle mě horší, než když si látku vyslechne přímo od kantora. Já jsem snad naštěstí po fyzické stránce zdravá, narozdíl od té psychické, jak jsem dnes byla zpravena Lenkou( nicméně, to ona se se mnou přetahovala o česko slovenský slovník, který jsem si výpůjčila- samozřejmě pro vědecké účely- v knihovně). Mimochodem, když jsem četla nadpis článku, nějak jsem si vzpoměla na Beatles xD Ehm, duchaplný poznámky stranou, užij si poslední chvíle doma a přeju ti, aby ti to zdraví vydrželo :)

5 Tall Tall | 7. dubna 2010 v 17:45 | Reagovat

Infuze jsou v pohodě, zkuste mít v krku tři dny trubičku (a potřava jde přes ty infuze, ale to ti v tu dobu je jedno). Ještě půl roku pak máš pocit, že máš angínu. (Nehledě na zmeškané vánoce. Být nemocný je hrůza, být nemocný přes vánoční svátky je katastrofa, ani škole se nevyhneš.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama