Květen 2010

Ta jednoduchá životní ironie..

30. května 2010 v 19:05 | Tenny |  Epizody z mého života
Sedím u počítače a hádejte, co poslouchám... Tu zatracenou písničku Into the west! (viz můj předchozí článek)
Ne, zázrak se bohužel nestal, neosvítila mě náhlá záře a ani jsem náhle nazačala opět dobře slyšet.
Akorát jsem kvůli jedné neodložitelné záležitosti musela ukradnout bráchovi notebook a vzít si ho na chalupu. A můj drahý bratříček musel sedět u mého počítače.
A najednou mi dneska zvoní telefon. "U počítače nejde zvuk, zavolej mi tátu!"
Ehm... V tu chvíli jsem propadla v hysterický smích. Písničku jsem neslyšela ne kvůli mému špatnému sluchu, nýbrž proto, že byl kabel ve špatné zásuvce... Ani nevíte, jak moc mi to přišlo ironické...

Takže lidičky - až budete plakat jako já a utápět se v depresích, zkontrolujte kabely!
V tu chvíli mi totiž došlo, jaká jsem byla až moc přecitlivělá. (možná oprávněně... )
Ale víte co? Já na to kašlu. Du si vzít lipánka a začíst se do nějaké yaoi mangy, sakryš! (tohle zaručeně pomahá přijít na jiné myšlenky... Perverzní myšlenky jakou pořád lepší, než ty absolutně pesimistické)

Brzo se tady objeví buď neskutečně nadšení, nebo smutnější, ale pro vás zajímavější a zábavnější článek. Mé nemoci se to týkat nebude, jen tak mimochodem...
To já už prostě jenom nemůžu držet pusu a trochu vás navnadit. (pokud bude na co...)
Tak nám držte palce! ;)

P.S. - Nemusíte se o mě bát, já bych z mostu neskočila ani kdybych se cítila jako umírající hlodavec... Na to jsem moc velkej strašpytel a bojím se výšek. xD (mě obecně sebevražda nehrozí ani v nejmenším, jelikož v prášcích se nevyznám a neumím uzle... :D)

Proč jsem plakala u Pána prstenů

26. května 2010 v 16:42 | Tenny |  Epizody z mého života
Možná to dělám, abych naštvala Lali. Ale tohle píšu spíš proto, že jsem se alespoň trochu vyhrabala z té černé díry s nápisem "deprese" a donutila se k tomu něco napsat.

Před chvílí mi doběhly titulky k třetímu dílu Pána Prstenů. A mě kapaly slzy proudem. Jistě, konec je dojemný, ale přece jen - viděla jsem to už nejmíň desetkrát. Tohle sice byla rozšířená verze (alias pár ňuf ňuf záběrů navíc), ale stejně.
To, co mě dojalo k slzám, ovšem nebyli pohledy herců ani srdcedrásající závěr. Byla to závěrečná píseň... V titulkách psali, že se jmenuje "Into the west". Sakra, když na to teď myslim, skoro nevidím na klávesnici, jak mám všechno rozmazané.
A víte, co mě na té písničce tak dojalo? Ne, nebyli to nádherné tóny, ani dojemný text. Bylo to proto, že jsem jí vůbec neslyšela.

Svět jako králičí nora aneb Alenka kam se podíváš

25. května 2010 v 17:35 | Layla |  L-anime a manga
Alenka se nám fušuje do myslí
Už je to nějaký ten pátek, co do kin vtrhla Alenka v říši divů, začala nám bláznit hlavy a budila nový zájem o tento zajímavý příběh. Já osobně uznávám, že se jim to docela povedlo a bylo to snad stokrát lepší než Avatar, ale stále k tomu mám nějaké výhrady. Mám totiž důvod a to ten, že Alenka v říši divů byla mojí nejoblíbenější pohádkou. To je taky důvod, proč se mi cokoli, co s tím má něco společného, začíná pomalu líbit. I písnička Avril Lavigne mě opravdu chytla za srdce už jenom textem, když jsem netušila, že je z toho filmu. Ale stejně, ať si říká, kdo chce, co chce, mě se stále líbí starší zpracování s brunetkou v hlavní roli.
Ne, tohle není recenze na film, ať už z jakéhokoli roku. Jen mě prostě napadlo, že po mánii se Stmíváním, které mi leze krkem, a po Avataru, který mě nijak nenadchl, máme tu zase něco jiného, že? A znova všude slyšíte jak je Alenka úžasná a skvělá atd. Ano, je skvělá, je to jeden z nejlepších příběhů, které kdy mohly někoho napadnout, ale je tu jeden fakt, který mi na ní dost vadí a o kterém bych chtěla některé poopravit.
Jak jste si všimli, v Tenniině minulém článku byla zmínka o lolitkách. Pokud se to někomu líbí, tak klidně, mě to je jedno. Horší je, když z té spousty názorů nakonec zjistíte, že se mezi nimi často nachází až trochu přihlouplé fanatičky. A tak se nějak stalo, že proti nim začínám mít jakous takous averzi. Zdá se vám to mimo článek? Tak to hned napravíme. Jde o to, že Alenka bývá s lolitkami často spojována, ne-li jí přímo za lolitku někdo vydává(což už je extrém). Mně je jedno, co o tom kdo tvrdí, ale Alenka rozhodně lolita nebyla. Jediné, co s tím má společného jsou akorát její šaty, které jí ve filmech oblíkají, ale ty měla z důvodů naprosto jasných: příběh se odehrával v době, kdy se tohle prostě nosilo.
Tak jsem si vypsala vztek, který si, prosím neberte osobně, je to pouze můj názor, jinak je Alenka v Říši divů jedním z mých nejoblíbenějších příběhů. A to je důvod, proč tohle všechno píšu, že? No a prto jsem se rozhodla si přečíst většinu mang na mangafoxu, které mají s tímhle něco společného a napsat hromadnou recenzi. V Japonsku je Alenka přece tolik oblíbená, takže bych se nedivila, kdybych nic nenašla.

Narozeniny, kimono a to ostatní

7. května 2010 v 19:07 | Tenny |  Epizody z mého života
Kolem osmé hodiny před šestnácti lety jsem poprvé spatřila světlo denního světa. No, vzhledem k tomu, že to bylo v osm, to byla spíše světla nemocničnícho sálu a ne sluníčka, ale přesto.
Takže ano, dnes je tomu již šetnáct let... Nevím, jestli mám být ráda, nebo ne. Ne vždy jsou narozeniny důvodem k oslavě, že ano? ^^

Aoge, aoge! Aoguzo, aoguzo!

6. května 2010 v 19:07 | Layla |  L-o mě
I když to tak nevypadá, snažím se napsat jeden dlouhý článek a tak se zatím ode mne ničeho nedočkáte poměrně dlouho. Přesněji do konce května zběžně budu pracovat na onom článku, pak provedu Tenny tolik slibovano urekonstrukci blogu a pak už jsem jen vaše. Ale když už jsem včera v rámci budějovického Majálesu byla v divaldle, ráda bych vám o tom napsala, přece jenom jsem si to velice užívala a ještě teď mi v hlavě drnčí všemožné hlášky a slůvka v japonštině. Toho jste si mohli povšimnout třeba v nadpisu. Je to věta z druhé části představení, z které jsem naprosto vedle ještě teď. Sice jsem se v divadle moc nenasmála, protože já se všeobecně na takových místech moc nesměju z několika důvodů: lidi by mě okřikovali a já ani oni by jsme neslyšeli, co se děje dál. No ale teď k tomu významu, že? Znamená to....Mávej, mávej! Mávám, mávám! Je pravda, že to nijak nedefinuje článek, ale já to tam dala a nehodlám to přepsat.
Takže kde jsem to vlastně byla? No v Solnici, milánkové. Byla jsem se podívat na vystoupení Malého divadla Kjógenu, které k nám přijelo až z Brna. Moc se mi to líbilo, atmosféra byla úžasná a dozvěděla jsem se pln nového. Třeba jak se herci při vystoupení smějí. Prý to rozesměje obecenstvo jen na poprvé, ale diváci se smáli pokaždé, co se ten zvuk ozval. Škoda, že si nepamatuju, co vlastně říkali, když se něčeho lekli, jinak bych to používala dnes a denně. No co se dá dělat. Snad ale do Budějovic přijedou v budoucnu znova, velice ráda se příjdu podívat a dotáhnu tentokrát i Tenny, která kvůli nemoci nemohla.
Já tu melu, jak to bylo super a ani neřeknu o čem. Ts, ts, ts. Tak tedy pro pořádek: Bylo to tradiční divadlo Nó v podání českých herců. Představení je zaměřeno na vtip a zaujetí diváka a to se jim naprosto povedlo. Nechcete přijet ještě jednou? Prosím, prosím.