Narozeniny, kimono a to ostatní

7. května 2010 v 19:07 | Tenny |  Epizody z mého života
Kolem osmé hodiny před šestnácti lety jsem poprvé spatřila světlo denního světa. No, vzhledem k tomu, že to bylo v osm, to byla spíše světla nemocničnícho sálu a ne sluníčka, ale přesto.
Takže ano, dnes je tomu již šetnáct let... Nevím, jestli mám být ráda, nebo ne. Ne vždy jsou narozeniny důvodem k oslavě, že ano? ^^

Minulý rok byl přelomový - to mi bylo patnáct. Přehoupla jsem se z pomyslné příčky dítě do další pomyslné - dospívající. Jenže zatímco v patnácti můžete ještě stále předstírat ten dětinský výraz, v šetnácti už vám to lidé tak snadno nesežerou. Možná proto se cítím dospělejší. Ve dvanácti jste stále ještě děckem, ve třinácti už se cítíte jako teenager, ale ostatní si mylí opak, ve čtrnácti toužíte, aby vám bylo patnáct. A v šestnácti? V knížce Neohrožená psali, že na sedmnácti je skvělé to, že už vám není šetnáct a lidé neříkají, že jste roztomilý.
Když už jsme u těch věkových paradoxů, nerada na webu mluvím o svém věku. Přijde mi, že vás poté lidé berou jinak. I když se chovám víc na úrovni, než hodně patnáctek, stále jsem byla patnáctka... Ale v šetnácti už se dívky na webu přehoupávají z té pitomé části didlinek, bárbínek a naivek a snaží se dodat svým názorům trochu lesku. Hodně autorských blogů má vlastnice ve věku 16 a 17 let. Alespoň mi to tak přijde... Vám ne?

Ale, přestaňme polemizovat. Vytáhnu z kapsy trochu vzpomínek...
Narozeniny jsem vždy zbožňovala. Jako malá to pro mě byla událost, skvělý den s dortem, většinou jahodovým od maminky a s návštěvou babičky, dědy a zbytku rodiny. Vždycky jsem se na ně těšila. Ale hlavně kvůli dárkům - do jedenácti et jsem totiž dostávala lego Belleville. Moje oblíbené, úžasné lego Belleville... Zatímco jiné dívky si hrály s barbínami, což pro mě bylo nepochopitelné a jiné přebalovali panenky Baby Born, já si vždycky hrála jenom s tímhle legem. S napětím jsem očekávala velkou krabici na kterou jsem se vždycky vrhla jako první... A ať už to byli princezny ze zimní říše, či exotického východu, nebo snad křehoučké víly, ty panenky jsem milovala. Stavěla jsem jim hrady, vymýšlela příběhy. Panenky teď leží v krabici na půdě, ale ne všechny. Dvě mám vystavené na poličce, aby mě neustále hlídali a dodávali mi inspiraci. Usměvavá rusovlasá zelenooká princezna a moudrá královna víl s bělostným mikádem a očima modřejšíma než hlubiny oceánů. Vždy, když vymýšlím nějaký příběh, vystupují tam postavy které vypadají jako ony... Alespoň si je tak představuji.
Ještě stále občas sleduji, jaké nové panenky Belleville se objevily na trhu. S lítostí musím poznamenat, že ztratily kouzlo. Půvpdní paneky se mohli lépe ohýbat, šli jim měnit hlavy a byli lépe vypracované. Sice byli křehčí, ale byli nádherné... Teď jsou tam jenom ošklivé blondýny v růžových oblečcích. To tam je také pohádkové téma - nové Belleville slečny jezdí na koních.
A já koně v lásce moc nemám... Je to škoda, všechno holt časem ztrácí kvalitu.
Když teď uvažuji o mých dárcích, není to nic světoborného. Tři knížky od babičky - příručka ke hře podobná dračímu doupěti, jedna Zeměplocha a fantasy Artemis Fowl, kterou tak opěvuji Taylor.
Táta mi koupil rozšíření do sims a maminka sedmý díl Gravitation... A ještě jednu, tu nejdůležitější věc - moje máma mi ušila mé vysněné kimono. Právě teď sedím na židli a cítím s trochu zvláštně. Mé proporce se liší od japonských krásek, nejsem drobná a mám obří prsa, takže v kimonu vypadám jako přerostlý tuleň, ale stejně mě to hřeje na duši. S pravým kimonem tá má společného pramálo, ale mě to stačí. Bylo dělané s láskou a to je leckdy lepší, než kdyby přišlo z internetového obchodu za tři tisíce.
Má krásnou růžovo-meruňkovu barvu. Já vím, je to divný, když mám k růžový averzi, ale tenhle odstín je opravdu spíše meruňkovatý... A obi je bílé, s květinovým vzorem.
Později snad přidám fotku, ale neumím dávat fotky z fotáku do mobilu, tudíž budu muset počkat,. až přijde domů táta.
Už se těším, až v něm jednou přijdu na sraz... :)

Narozeniny. Zatím jse mluvila o těch skvělých věcech. všechno má ale i tu temnou stránku. Když jsem byla menší, vždy jsem si přála mi tu velkou narozeninovu párty, co mají ty populárnější děti ze školy, na které chodí třeba dvacet lidí, hrají se hry, je zábava... Určitě to znáte. Tolik jsem po ní toužila... Želbohu, nevydařila se snad nikdy. Jednou jsem pozvala asi dvacet lidí, nepřišel nikdo. Kolik mi bylo, dvanáct, jedenáct? Plakala jsem ve vaně jako želva a ještě rok potom mi tahle vzpomínka nosila chmury. Také jsem zkoušela spojit oslavu narozenin s jednou populárnější spolužačkou. Lidí přišlo víc, ale nakonec se to vždycky nějak zvrtlo - buď jsme se pohádali, nebo se nudily. I když třeba na poslední oslavu mám docela příjemné vzpomínky... Dnes už žádnou oslavu nepořádám. zítra jdu s kamarádkami do čajovny a v neděli také. Posedíme, popovídáme si, zasmějeme se... A o tom to přece je, ne? O přátelství. O dobrém čaji. A o tom, že už vám je šetnáct...

Tady by bylo skvělé článek ukončit, já vám ale stále potřebuji něco říct. Nejrve k mému zdravotnímu stavu. Takže, stále jsem hospitalizovaná a docházím na infuze. Dnes jsem měla třicátou a bohužel to nevypadá, že by se v nejbližší době skončily. Ucho stále ještě není zdravé a stále mám problémy s rovnováhou. Přesto v pondělí navštívím školní ústav a budu se snažit začít učit... Už je třeba se vráti zpět k životu, i když se na to necítím.

Co se týče Jihotaku, pracuje se na tom. Až budeme mít lay, rozjedu officiálně stránky a mohli bychom se začít domlouvat o případném termínu srazu... Zatím poznávám lidi invididuálně, ale bylo by lepší zařídit nějaký ten společný mítink. To kimono chce provětrat... xD

No nic. To už y tedy konečně bylo všechno, vážení... A gratulovat mi nemusíte. ;)

Zdraví vás Tenny
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | 7. května 2010 v 20:03 | Reagovat

Já se na svoje narozeniny už několik let netěším- z jednoho prostého důvodu. Jsem straá, i když jen o rok starší než ty. Je mi 16, ze měsíc mám narozeniny... A jako infantilní bytost se dost bojím dospělosti- jo, bojím se, že jednoho dne budu ve věku kdy už si nebudu moct, nebo nebudu umět hrát. (popřípadě že si nikdo nebude chtít hrát se mnou). No... moje problémy stranou. Jer mi tochu hlopé, že zase píšu o sobě.

Všechno nejlepší k Narozeninám. Blahopřeju (a závidím) k získání Kimona. Že pro tebe maminka udělala něco takového je opravdu krásné. ^_^ TAky přeju brzké urdravení. :D

2 Nell-chan Nell-chan | Web | 8. května 2010 v 17:13 | Reagovat

Mně bude šestnáct 14 dní a jsem z toho na mrtvici.... Nesnáším narozeniny ani jiné oslavy... To asi proto, že je kolem toho moc povyku... A to vždycky!! :) Jinak pěkný blogísek :)

3 nettiex nettiex | 8. května 2010 v 18:27 | Reagovat

Samí šestnáctiletí.. no, ještě před půl rokem jsem mezi vás také patřila xD
Všechno nejlepší... a hlavně lepší zdraví, Tenny.

4 Tinka Tinka | 8. května 2010 v 21:21 | Reagovat

Jo jo, všechno nejlepší, ať se ti s věkem zlepšuje přímoúměrně i život celkově :)

5 Nefrites Nefrites | 13. května 2010 v 11:36 | Reagovat

Škoda jen, že se to ucho moc nezlepšuje, jinak by to byl vážně hezký článek.

Já jsem svoje šestnásté narozeniny držela pod pokličkou, aby se o nich nikdo nedozvěděl. Žel bohu, už jsem měla Face takže to nešlo. Nakonec mi popřálo pár lidí ve škole. Zbytek dne jsem strávila doma, protože narozeniny vážně nesnáším. Seděla jsem doma, na patře a malovala jsem to oko na zeď, kterého se teď všichni bojí. K mé spokojenosti vypadá jako živé. Tak jsem si sama nadělila dárek k narozeninám. Od našich jsem dostala foťák už asi týden předem.

Jsem ráda, že jsem tě zahlédla v seznamu účastníků CKS, skoro jsem se bála, že tam budou samí lidé, které neznám nebo se kterými si nerozumím.
Kimono jsem chtěla taky, že si ho vezmu na sraz jako kostým, ale nakonec jsem vymyslela něco jiného. Něco originálnějšího, takže z šití sešlo.

Nakonec snad jen... vítej v klubu.
Snad se uzdravíš.

6 Hoshi-chama Hoshi-chama | Web | 17. května 2010 v 21:25 | Reagovat

Jo, jo :D Tenny, můžu ti říct, že jsem samostatný člověk, Tachiko jsem našla, jsem v pohodě, napapaná, nabumbaná, ale co je pro mě zátěž? Něco si zapamatovat :D Všechno vypustim z hlavy, za chvíli i ten mozek :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama