Proč jsem plakala u Pána prstenů

26. května 2010 v 16:42 | Tenny |  Epizody z mého života
Možná to dělám, abych naštvala Lali. Ale tohle píšu spíš proto, že jsem se alespoň trochu vyhrabala z té černé díry s nápisem "deprese" a donutila se k tomu něco napsat.

Před chvílí mi doběhly titulky k třetímu dílu Pána Prstenů. A mě kapaly slzy proudem. Jistě, konec je dojemný, ale přece jen - viděla jsem to už nejmíň desetkrát. Tohle sice byla rozšířená verze (alias pár ňuf ňuf záběrů navíc), ale stejně.
To, co mě dojalo k slzám, ovšem nebyli pohledy herců ani srdcedrásající závěr. Byla to závěrečná píseň... V titulkách psali, že se jmenuje "Into the west". Sakra, když na to teď myslim, skoro nevidím na klávesnici, jak mám všechno rozmazané.
A víte, co mě na té písničce tak dojalo? Ne, nebyli to nádherné tóny, ani dojemný text. Bylo to proto, že jsem jí vůbec neslyšela.

...
Jelikož jsem ten film viděla už tolikrát, dobře si pamatuji, že na konci je nádherná píseň, díky které prosedím u titulků až do konce. Dnes jsem tiše zírala na titulky, jakoby v zoufalé naději - pár tónů, slov jsem zaslechla. Přispělo to akorát k tomu, že jsem brečela ještě víc.

Ano, ano. Přece jen, jsem v depresi. A zatraceně pořádné depresi. A víte, co je na té depresi nejhorší? Že na rozdíl od mých obvyklých depresí k ní mám zatraceně dobrý důvod.
Neměla jsem zkoušet najít tu písen na youtube... Vážně neměla.

Pokud vám tento článek nedává smysl, nejspíš jste nečetli mé předchozí... No, číst je nemusíte. Asi by vás to stejně nezajímalo... *tady je ta deprese jasně vidět*

Vždycky jsem tak nějak věřila, že se ráno vzbudím a všechno bude, zatraceně, v pořádku. Pak pudu do školy, napíšu si pár písemek, zanadávám si na učitelky a všechno bude zase v pořádku.
Zatraceně, nebude.
Ale uvědomila jsem si to až u toho Pána Prstenů. Frodo získal Prsten a po dlouhých útrapách se mu ho podařilo vhodit do Hory Osudu. Ale i když by se zdálo, že potom bude konec, šmytec, nebyl. Ačkoliv se Frodo toho prokletého prtenu zbavil, nikdy se už nedokázal vrátit k tomu životu, jaký žil předtím. Navždy ho to poznamenalo...

A já mám pocit, že už stejně nikdy neuslyším tak jako předtím.
Z filmové hudby mám jen jakésy divné tvrdé zvuky a pískání, na youtube pro změnu neslyším nic. Sluchátka mi doktor zakázal.
Měla jsem celkem 35 infuzí. Moje ruka vypadá jak vystřižená z poučného dokumentu o feťácích. Každý den trávím alespoň hodinu pozorováním plastové lahve, kterou mám zaraženou do ruky. Vstávám skoro každý den na sedmou - ať už kvůli rehabilitacím, audio vyšetřením, nebo písemkám z fyziky.
V uších mám zaražené jehly, kterýma se ráno a večer musí točit. A k snídani a večeři si jako dezert dávám prášky. U psycholožky jsem kreslila panáčky a ukazovala, co vidím v prapodivných obrazcích a barevných flecích.

Nechci, aby jste mě, zatraceně, litovali. Jenom chci, abyste se nedivili, proč nepíšu články, nevěnuji se jihotaku a kašlu na povídky.
A hlavně nechci slyšet, že to bude dobrý. Variant tohohle už jsem slyšela tolik - od kamarádek, setřiček, rodičů, babičky i od doktora.
A vždycky, když už si myslím, že by to přecejen mohlo bejt dobrý, ráno se vzbudím a slyším o něco hůř.
Mám pocit, že úplně dobrý už to nebude nikdy...
A víte, co mě štve nejvíc? Není to tak, že bych byla předtím někdy (vážně) nemocná. Nic nenaznačovalo, že by moje ucho zničehonic přestalo pracovat. Žádné podobné problémy v rodině, žádná viróza, žádný psychický stres, žádné uhození do hlavy... Nic. týden předtím jsem měla pocit, že ho mám zalehlé. A pak... Už jsem neslyšela nic.
Zítra du do školy. Vždycky, když jsem šla do školy, sluch se mi velmi zhoršil. Takže té´d jenom zírám do zdi a říkám sí, jestli vůbec uslyším to zadání písemky.

Popravdě, nesnáším články, ve kterém si autorky stěžují, že je opustil kluk a jaké jsou strašlivé chudinky. A ještě víc nesnáším články, ve kterých píšou, že chytli angínu a musí brát antibiotika a je jim tak strašně špatně...
Možná jim špatně je. Ale za dva týdny už pudou s kámoškama do cukrárny.
Já tam můžu už teď. Ale nebudu mít ponětí, o čem se ty kamarádky baví...

Asi jste z toho pochopili, že mi vážně není nejlíp. Tedy psychicky. Myslela jsem,že mi psycholožka pomůže. Velký houby - mluví tak potichu, že jí neslyšim.
V úterý tam jdu zas. Počítám, že podle výsledků testu mi vyjde, že jsem hypochondrický kleptoman se sklony k sadismu. (ne, nejsem hypochondr... Ale jak byste odpověděli na otázku "Cítíte se zdravě? Ano/Ne", když neslyšíte ani to, co říká vás soused v lavici?)

Tenhle článek je vlastně bezvýznamný. Pokud se budete cítit k tomu psát komentář, možná mě osvětlí, a řeknu si - Ještě jsou na světe dobří lidé!"
Ale jelikož jsem silný cynik, tak nějak o tom pochybuju.
Přesto, vyvarujte se:
a) Litování. Jaký jsem chudák, vím sama, když mi to ostatní připomínají, cítím se ještě hůř a navíc jako idiot.
b) Říkání variací na větu "Bude to dobrý." Protože tahle věta už mě nesmírně štve.
c) Prohlašování, že vy jste na tom hůř. Pokud jste, tak byste ani neměli být schopni tenhle článek přečíst, natož psát komentáře. Tenhle článek vůbec napsat mě stálo hodně sebezapření.
d) Prohlašování, že jste na tom byli hůř. Fajn, protože teď jste na tom líp a já jsem na tom mizerně.

To bude asi všechno... Tak se mějte...

Vaše Tenny ( a bude dlooooouho trvat, než se tu ode mě zase něco objeví)


P.S. - Cynismus mi zůstane vždycky. Prosím, nepovažujte to za známku toho, že jsem v pohodě.
P.S.S. - Ani jeden smajlík za celý článek mi budiž důkazem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 26. května 2010 v 16:53 | Reagovat

Seš první člověk, za dlouho dobu, kterej má oprávněnou depresi. Ale ani tak by si jí neměla živit.
Protože život je krutej a touží nás všechny hrozně nasrat. A u tebe je podle všeho úspěšnej. Tak ho pošli do prdele. Nic jinýho si stejně nezaslouží za všechno co dělá.

2 Petra Petra | Web | 26. května 2010 v 16:59 | Reagovat

Fakt nevím, co na tohle napsat. Asi nejsem na rady ten správnej člověk.

3 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 26. května 2010 v 17:01 | Reagovat

Neznám tě. Nevím, co přesně se ti stalo, a vlastně ani nechci, ale zní to dost příšerně.
Popravdě, nalákal mě samozřejmě nadpis, text byl nepoměrně vážnější.
A stejně nevím, co napsat. Stačí ti, že to četl někdo, kdo o tobě neví nic jiného?
P. S.: Kamarád neslyší vůbec na jedno ucho a na to druhý dost špatně, a stejně se naučil fungovat. Pro upřesnění, nemá to od narození.
P. P. S.: Hlavu vzhůru.:D Pokud to chápu dobře, pořád ještě vidíš a máš ruce a nohy, ne? (Proč se snažím POVZBUZOVAT, když jsem sama nenapravitelně negativistická, to nevím.)

4 Hoshi Hoshi | 26. května 2010 v 18:22 | Reagovat

Tys mě rozbrečela. Má nálada je dnes na -10, jsem hrozně smutná, naštvaná a neívm co ještě. Ach jo, ach jo... ty si to nezasloužíš...

5 Tinka Tinka | 26. května 2010 v 21:11 | Reagovat

Ano, máš pravdu. Žádné další litování, vykřikování povzbuzujících hesel do prázdna! Většina z nich stejně nenese svůj pravý význam. Jsou to prostě jen věci, které říkáme těm, se kterými soucítíme v jejich trápení. A ty si daleko víc než soucit přeješ obrat ve své nemoci a její rychlé zmizení. Přála bych ti, aby se tak stalo. Je těžké vyjádřit se bez oněch známých uklidňujících slůvek a frází tolik otřepaných v jistých situacích. Já si stejně ani nemůžu představit, jak se cítíš, protože vážná onemocnění a zranění se mi prozatím v době, kterou pamatuji, vyhnula. Možná bych měla být schopna to nahlédnout z tvých článků. Kdybych řekla, že toho schopná jsem, nevysmála by ses mi? Pravděpodobně nedokážu vidět víc, než malý kousek, který bez celku není rozhodující. V anketě jsem hlasovala pro naději. Já totiž patřím k těm naivním lidem, kteří si ještě pořád myslí, že provždycky existuje...
A tvůj cynický postoj k věci? Já si nemůžu pomoci, vidím spíš hořkost myšlenek a depresi, než onu bezohlednost a snahu ublížit ostatním svým jednáním, která bývá většinou spojována se skutečným cynismem. Napsala bych, že je mi líto tvé duševní rozpoložení. Ale proč ti nutit soucit, stejně to tvému sluchu pravděpodobně nijak neprospěje a nespravedlivý běh událostí neovlivní.
Vím, není to příliš pozitivní komentář. Možná se mýlím ve všem co píšu a co si myslím. Stejně ale budu doufat, že jsem nic nepokazila, a dál naivně věřit v naději. Protože bez jistého kousku naivity je svět příliš krutý, než dokážu unést a pochopit... nepřeceň svoje síly, jsi silná, ale syrová realita je velké břímě...

6 Terka Terka | Web | 28. května 2010 v 17:08 | Reagovat

reakce na tvůj koment: hehe, libí se mi to, je to pěkně provokativní:) konečně někdo s trochou okysličené krve:) Víš máš pravdu, já si to uvědomuji, ale tu svojí pravdu mám trošičku radši než tu tvoji, takže se jí budu držet, a pokusím se jí nakombinovat s tou tvojí. Protože jak jsi sama řekla, vyřvávat svoje názory do světa hluchých lidí je rozhodně neefektivnější než do toho slyšících :)

7 Sakura Uchiha and Hinata Uzumaki Sakura Uchiha and Hinata Uzumaki | Web | 28. května 2010 v 21:26 | Reagovat

krásný blok

8 Nefrites Nefrites | 29. května 2010 v 0:32 | Reagovat

Na světě ještě jsou dobří lidé, je jich mílo a většinou jsou pitomí. A je to tak, jak se říká.
Dobrým nebo chtrým lidem se stávají špatné věci a pitomci a debilové mají prostě štěstí. Nezbývá než zatnout zuby a věřit, že věta "bude to dobrý" je pravdivá.
Doufám, že se uvidíme a uslyšíme za těch pár měsíců.
PS: Jen doufám, že jsi dost cynická na to, aby ses neutápěla v sebelítosti.
PS 2: Víš, že slzy tě zbavují stresu a když brečíš, tak se ti vylučují endorfíny? Jen si klidně pobreč, bude ti líp.

9 Cirrat Cirrat | E-mail | 18. června 2010 v 20:31 | Reagovat

Taky tě krkaj ty lidi, co maj stráááášnej problém a člověk by je za to maximálně tak nakopal do řitě, protože je evidentní, že ani trochu netuší, co to problém vlastně vůbec je?

10 pečínka pečínka | 7. srpna 2011 v 19:37 | Reagovat

jsem si naprosto jistá, že tohle by stálo za literární zpracování. protože když se člověk vypíše, problémy sice nezmizí, ale člověk cítí... nechci říct přímo zadostiučinění, ale něco mezi právě zmíněným a tím pocitem uvolnění, když to všechno vyjeví! a lidi, co si pořád stěžují o pitominách si konečně uvědomí, jak jsou nevděční.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama