Listopad 2010

Až já budu velká, bude ze mě... co?

20. listopadu 2010 v 20:36 | Tenny |  Epizody z mého života
Já vážně nevím. Selka totiž určitě ne…
Vsadím se, že to znáte. Příbuzní vás s podezřelým úsměvem vezmou kolem ramen a začnou se vyptávat, co chcete dělat, až budete "velcí". Na tuhle otázku nikdy neumím odpovědět, jen mlčím a zírám do země. "Ještě nevím…" odpovídám.
Jenže ačkoliv se to zdá daleko (maturita je až za dva roky), je to blízko, hodně blízko.
Nejlepší je totiž maturovat z předmětů, které budu potřebovat i na přijímačky na vysokou. A příprava na maturitu je v podobě seminářů. (alespoň na naší škole) A o těch se bude rozhodovat na konci tohohle školního roku. Už mi začíná docházet čas…

Já se snad nikdy nepoučím...

19. listopadu 2010 v 10:17 | Tenny |  Epizody z mého života
No jo, už je to tu zase. Já a můj oblíbený zlozvyk mých druhých identit. Praští mě to vždycky tak jednou za půl roku a mě napadne, že bych si mohla na netu vyvtvořit druhé já. Většinou je s tím také spojeno vytvoření nového blogu, kde budu opravdu "svá a ne jiná".
Tenny už jsem nějaké ty tři-čtyři roky a stále se držím a ač mě to samotnou nesmírně překvapuje, stále se věnuji tomuhle blogu. Znám sama sebe natolik dobře, že vím, že u ničeho, do čeho se zapálím, většinou přes všechna předsevzetí nevydržím. Přesto náš blog přestál všechny krize, moji nemoc i nechuť chození k počítači... Všechno. Už ho máme 16 měsíců a to nepočítám naše staré působiště terisek-bavisek.blog.cz .

Yureka - recenze

10. listopadu 2010 v 20:27 | Tenny |  Recenze
Už hodně dlouho jsem nenapsala žádnou recenzi. Stydět bych se měla! xD Tak jsem se rozhodla, že vám povyprávím o jedné naprosto úžasné manhwě, která stojí za to…
Yureka by vám mohla připomínat 1/2 prince, pokud jste to četli. Ale zatímco jsem Prince ze začátku zbožňovala, poslední díly mě nebavili a nakonec jsem to přestala číst. Yureka si ale vysokou laťku drží stále. Na rozdíl od Polovičního prince se totiž tolik nesoustředí na romantickou složku a humor dávkuje umírněněji… Je to prostě vážnější záležitost. A taky je tam víc akce, plno strategií a bitek. A pokud nejste s 1/2 princem seznámeni - jedná se o mahwu z prostředí online her...

" Zabít ho? Neber to slovo na lehkou váhu. Nevíš o tom nic. Tohle už není žádná hra, žádná virtuální realita… Tady jde o život. Opravdu si myslíš, že bys byl schopen někoho zabít?"

Yureka

Největší ničitel přátelství

8. listopadu 2010 v 22:08 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
Co je největší ničitel přátelství? Většina lidí by asi řekla kluci. Pokud tedy mluvíte o tom dívčím přátelství. Jeden den BFF (best friends forever, pokud jste jako já tenhle termín ještě donedávna neznali), se vším se svěřujeme, jedna duše, jedno tělo... Zítra se objeví hezký kluk a je po přátelství.
Možná je to pravda, nevím... Ale já už ztratila dvě nejlepší přítelkyně a s klukama to nemělo společnýho ani za mák.
Největším ničitelem přátelství je totiž dálka. Aspoň pro mě...

K čemu jsem dospěla? Možná jsem dospělá...

1. listopadu 2010 v 18:36 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
Pamatuji si na jednu hru, kterou jsme kdysi hráli na výtvarném kroužku. Měli jsme obrovské papíry, každý jeden. Na ten papír jsme napsali to, co nás právě napadlo a poslali to dál...
Bylo to zvláštní. Vzpomínám na to s nádechem mírné nostalgie. Já tam totiž byla nejstarší, většina osazenstva byli děti od druhé do páté třídy.
Na jednom z papírů, který se mi dostal pod ruku, stálo: Přemýšlím, jestli bude zítra hezky. Další věta byla napsána chlapeckou rukou a stálo tam: A k čemu si dospěla? Najednou mi to vytanulo v mysli. Jak navázat. V téhle hře nezáleželo na tom, jestli to dávalo smysl a tak jsem tam napsala - "Že už jsem dospělá..." Ta hloupá slovní hříčka mě fascinovala. A fascinuje mě dodnes, možná proto si ji i po té době pamatuji.