Neptejte se mě

1. prosince 2010 v 18:59 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
Prosím vás, neptejte se mě na mojí oblíbenou knihu. Protože to je prostě otázka na kterou nejde odpovědět. Stejně jako člověk nemá jeden oblíbený film, jednoho oblíbeného zpěváka či herce... Ani u knížek to není možné. (tedy, pokud nepočítáme ty osoby, které četly jenom HP nebo Stmívání, ty pak asi nemají co řešit...)

V první třídě jsem ještě četla nerada - slabikování mi nešlo a já to neměla příliš v lásce. Ale když jsem trávila prázdniny u babičky na chalupě, projevila se moje povaha a já se nedokázala vmísit mezi ostatní děti. (byli jsme tam já, můj brácha a sousedovic holky Monika, Kačka a Dáda) No a já byla vždycky ten outsider, ten, který nechtěl hrát na schovku. A já jsem vždycky brečela, protože si ze mě dělali legraci a já to nedokázala spolknout. A tak jsem začala číst. Byli tam nějaké pohádky, ale ty mě brzo nebavily a chtěla jsem něco jiného. Naštěstí jsem objevila Staré řecké báje a pověsti a zamilovala si je. V řeckých bozích a mytologii se dodnes skvěle vyznám a to se mi hodilo zvlášť, když jsme psali písemky z latiny.
Ale pak jednou se to stalo - mezi zaprášenými regály jsem našla černou knížku zabalenou v igelitu, která už se pomalu rozpadala. Stránky byli zažloutlé a podle datumu byla knížka vytištěná v meziválečném období. Říkáte si - to nemohlo malou holku zaujmout.. Jenomže v knížce byli nádherné, tuší kreslené obrázky zvířat, džungle, divochů a anglických ladies...
Byl to první díl Tarzana. A já to zhltala. Příběh dítěte, narozeného v džungli, vychovaného opicemi měl pro mě zvláštní kouzlo. Ano, bylo tam pár nelogičností, ale... Tarzan je prostě Tarzan, knížka mého mládí. Plná něžného humoru, záhad, dávno ztracených národů, exotických tvorů, skvělého hlavního hrdiny (který je dokonalý... v jiných knížkách bych za to vraždila, ale tady je prostě skvělý! Nejvíc mě fascinuje jeho schopnost rychlého učení jazyků. xD ) a půvabných dívek, které potřebují zachránit. A někdy taky ne... Jane Porterová/Claytonová (žena Tarzana) v pozdějších dílech je dost od rány a dokáže se o sebe postarat sama, to samé Meriem. (manželka Tarzanova syna)
Tarzana čtu každý rok. Pokaždé o prázninách, bez výjimky, zabořím svůj nos do úžasných dobrodružství lesního muže a žiji pralesem. A ještě mě to neomrzelo...

Tarzan je tedy moje srdcovka, ale napadají mě další knihy, které čtu znova a znova.
Harryho Pottera, samozřejmě. Není to vyloženě moje nejoblíbenější kniha, ale je skvěle napsaná čtivá a ten kouzelnický svět... No, prostě to stojí za to. Také ho čtu skoro každý rok, většinou potom, co jdu na film. Docela bych ocenila, kdyby napsala další díl, jsou o tom nějaké šuškandy.

Pán Prstenů. Samozřejmě, klasika všech klasik, vrchol hrdinské fantasy. Úžasně vypracovaný svět a ta epičnost... To prostě ostatní fantasy rychlokvašky nemají. Ale, třeba si mě ukamenujte, já mám radši filmy. I když jsem knížky četla dřív, než jsem je viděla. Kniha, hlavně druhý díl, mi přišla v některých částech moc rozvleklá a složitá. Jiné části byli naopak skvělé. Úžasný je začátek Společenstva a třetí díl - konec Samovi a Frodovi cesty a bitva o Minas Tirith... Zbožňuji Éowyn. A Faramira. Když se pak ti dva dali dohromady, to bylo jásotu.
Film je ale snad ještě úžasnější. Pravda, některé hollywoodské berličky mi lezli na nervy (Arwen, hlavně to, co prováděla ve společenstvu, občas Legolas) Ale potom, co jsem si shlédla rožšířenou verzi a bonusy, otevřeli se mi oči. Jsem doslova nabitá informacemi a jelikož byly vysvětleny všechny změny, které udělali, jsem s výslednou podobou filmu maximálně spokojená. A teď poslouchám LoTR soundtrack. :)

Další z knížek, které čtu pořád a pořád, je Duna. Podle mého názoru ta nejlepší sci-fi, co kdy byla napsána. Fantaskní vesmír budoucnosti a příběh se odehrává dávno po tom, co se stroje vzbouřili a chtěli vládnout - naštěstí je lidé porazili. Největší silou je lidská mysl, myslící stroje jsou zakázány a vesmír ovládá Koření - droga, která prodlužuje život a vylepšuje smysly. Jenomže jediné místo, kde se dá koření dolovat, je nehostiná pouštní planeta Arrakis, zvaná Duna, plná písku, obrovských červů a bouří.
Hlavním hrdinou je mladý Paul Atreides, jehož otec získal Dunu jako léno. Ale to neznamená jenom bohatsví za tvrdou cenu - je spíše rozsudek smrti... A v tom všem operuje sesterstvo Bene Geserit, které se snaží vyšlechtit dokonalého člověka - muže, jenž by viděl budoucnost. Ale jejich plány zhatila Paulova matka, která místo dcery, kterou měla přikázano zplodit, porodila syna... Což má větší následky, než si dokovede kdokoli představit. V budoucnu leží krvavý Džihád (svatá válka), svrhnutí staré Impéria a vláda nového císaře...
Ale v téhle knížce není vyloženě načrtnuta linie dobra a zla. Zpočátku se zdá, že Atreidové jsou ti hodní a Harkonnenové zlí... Ale ve vesmíru nejsou žádné linie.

Další knížkou, kterou zbožňuji, je Pýcha a předsudek. Ačkoliv mi to nikdo nevěří a všichni myslí, že když to říkám, jsem ironická, ve skutečnosti jsem romantička... Četla jsem plno laciných románů. :D Ale tahle knížka je jiná - hlavní hrdinka je jenom chytrá a drzá, v kráse moc nevyniká. Navíc je to realistka. (a narozdíl od červené knihovny není vášnivá, divoká ani nic takového... ) A pan Darcy? Žádný mužný, černovlasý a záhadný chlapík, který vášnivě touží po hlavní hrdince od prvního pohledu. (jak to bylo třeba v Pánovi Hor...) Pan Darcy se jeví jako nadutý a pyšný člověk s velkým kontem, kterého nezajímá nikdo pod jeho úroveň. A ze všech hrdinů milostných románů ho mám nejraději.
Tahle knížka je navíc humorná, napsaná lehkým, čtivým stylem, i když vznikla už v předminulém století (mám pocit?) a je to něco, k čemu se ráda vracím, když potřebuji potěšit srdíčko. Můj pan Darcy tam na mě někde čeká, já to vím. :D

Dále uvedu Úžasnou Zeměplochu. Proč? Protože je prostě úžasná... Vtipná, originální a člověk jí může číst znovu a znovu. Nejraději mám knížky s Hlídkou, s Vlahošem von Rosretem a Toničkou Bolavou. A Smrť taky není k zahození, stejně tak Bábi. Jediné díly, co mě tolik neberou, jsou díly o Mrakoplašovi. Hlavně ty starší... Nevím proč, neptejte se mě. :D
Každopádně Zeměplocha patří do mého fondu nej knížek. Navíc jsme s Tinkou udělali páně Prattchetovu bustu jako poctu. Zajímalo by mě, kde je jí konec? :D Už se těším, až pan Kantůrek přeloží I shall wear midnight, na to se těším ještě víc než na Akademiky, které dostanu k Vánocům.

A poslední kniha (respektive knihy, protože jsou tři), o které se zmínim, je Bartimeova Trilogie. Amulet samarkandu, golemovo oko, ptolemaiova brána. Proč? Protože se tolik liší od těch ostatních moderních fantasy bestsellerů. Je nesmírně vtipná (úplně jiným stylem než Zeměplocha... A možná že se u toho směju i víc.) Má nesmírně charismatického hlavního hrdinu, kterého si zamilujete a jeho ironické poznámky jsou dokonalé. To totiž většině moderních fantasy chybí - ta zdravá ironie a nadhled. Různé ti jednorožčí trilogie a vzniky elfů a bůhví jaké havěti se prostě berou moc vážně. A přitom tahle knížka není fraška - vše do sebe úžasně zapadá. Ostatní postavy jsou také skěvle udělané - tady není žádná hranice dobra a zla. Jasně, mohli byste říct, že hlavní hrdinové jsou hodní a zlí démoni zlí... Ale Bartimeus je taky démon. Nathaniel je mág a je bez skrupulí a morálních výčitek. (většinou... :D )
Bartimeovka je také ta knížka, kterou uvádím, když se mě ptají, co mám nejraději za knihu a musím štonc uvést jede titul.
Tarzana totiž hodně lidí považuje za brak, HP rozhodne není moje nej, Pán Prstenů je moc profláklý, Dunu dost lidí nepochopilo a považuje ji za moc náboženskou a složitou, s Pýchou a Předsudkem bych vypadala jako čtenářka červené knihovny a Zeměplocha je moc obsáhlá... Ale aby bylo jasno - všechny tyhle knihy zbožňuju a nevím, kterou víc a kterou míň. To se prostě říct nedá...

Hm... A to by bylo k mým oblíbeným knihám vše. :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Destiny Destiny | Web | 1. prosince 2010 v 19:12 | Reagovat

sakra na Zeměplochu slyším chválu nějak často, jsem čím dál tím víc přesvědčená, že by se mi mohla líbit. Každopádně hned po nejbližší návštěvě knihovny bude moje! :D

2 Tenny Tenny | Web | 1. prosince 2010 v 19:14 | Reagovat

[1]: Nevýhoda zeměplochu je, že je vždycky vypůjčená. Výhoda, že můžeš začít od jakéhokoliv dílu a pochopíš to. (tedy, jsou tam asi tři, čtyři výjimky - mám pocit Lehké fantastično, Čarodějky na cestách a Dámy a Pánové)

3 Peťka :) Peťka :) | Web | 1. prosince 2010 v 20:30 | Reagovat

četla jsem hodně věcí, které jsi jmenovala a rozhodně souhlasím s bartimeem... je prostě úžasný. nádherně originální, vtipný a jiný, než dnešní fantasy... tenhle ukecaný džin mě prostě dostal. i když ten konec bych si představovala trošku optimističtější. pokud můžeš podobné kousky, doporučuju ještě trilogii světla severu. byl zfilmován první díl pod názvem zlatý kompas. knížka je pochopitelně úplně jinačí a o mnoho tisíc procent lepší ;)

4 Tenny Tenny | Web | 1. prosince 2010 v 20:46 | Reagovat

[3]: Myslíš trilogii Jeho temné esence? (nebo taky Jeho šerá hmota... Světla severu jsem ještě neslyšela, asi další z překladů... :D )
Tak tu jsem četla i viděla film. Film nestál za nic a co se týče knížek... Ale jo, byli celkem dobré, a četla jsem je víckrát. (ale já četla víckrát všechny knížky v mojí knihovně... :D ) Ale do oblíbených knih bych je nezařadila, je to pouze dobrá kniha.

5 nettiex nettiex | 2. prosince 2010 v 17:03 | Reagovat

Pratchetta mám také ráda, ale... Bartimaues je prostě král humoru, to mi nikdo nevymluví. *-* Především první díl.
HP je moje srdeční záležitost, poprvé čtená před... nevím přesně, ale deset let to už bude - a naposledy... naposledy to asi nebude nikdy. Ať si kdo chce co chce říká, tenhle příběh nikdy nezapomenu, vyrůstala jsem s ním.
Tarzana jsem nečetla a Pýcha a předsudek... jo, bavilo mě. Ale tu... odměřenost, strojenost (teď mě nenapadá lepší slovo -_-") devatenáctého století prostě nesnáším. A ono neustálé rozpitvávání charakterů, myšlenek, reakcí... jak pod drobnohledem. Přijde mi to takové neopravdové. Mno, ale asi jenom můj názor. xD
Nebo třeba moje nejoblíbenější upíří záležitost - Darren Shan. žádná třpytivá princátka, ale jizvy, pomsta, válka... *-*
Sice z toho pro úspěch ságy udělali "kawaii mangu", ovšem její existenci s úspěchem ignoruji. Stejně jako ten film, taková... romantická komedie, brrr. xD

Hm... ale radši konec. Knihy jsou strašná záležitost, člověk píše a píše a pořád není u konce... :D

6 Tenny Tenny | Web | 4. prosince 2010 v 18:41 | Reagovat

No ano, Bartimaeus je nejvtipnější fantasy, co jsem kdy četla. vlastně nejvtipnější knížka, co jsem četla. :D a bíš, že bude další díl? Prequel! *-* Chci ho, chci ho, chci ho! Ještě víc než další díl HP! :D
Pýcha a předsudek mě chytla hlavně kvůli skvělé hlavní hrdince, sympatické, ironické a všímavé. Narozíl od ostatních hrdinek z romantických knih ji člověk nechce zabít. :D Jediná další ženská postava, co jsem měla v tomhle žánru ráda, je Eliza Sommersová z knížky Dcera štestěny. Ta byla taky skvělá... A to, koho si vzala, mě nadchlo ještě víc. xD

Upíři? Nevystupují tam sice jako hlavní postavy, ale jediné dvě knížky, kde byli upíři a žrala jsem to byli knížky V temnotě od Rob Thurman a Měsíční Píseň od Patricie Briggs. (a jejich pokráčka, samozřejmě...)
DS jsem nečetla, upírům se jinak úzkostlivě vyhýbám. xD

Jo, přesně... Já bych taky furt psala. Ještě že jsem vynechala mangy, to by te článek byl dvojnásobný. Ale mangy považuji za komiksy, ne knihy, takže jsem o nich nemluvila. :)

7 Mish@ Mish@ | Web | 4. prosince 2010 v 20:28 | Reagovat

Jo no, to jméno mi přišlo taky podivné ale já jsme si nejdřív vzpoměla na Pandořinu skříňku, ale Johnny mně taky napadl:D Mimochodem, zdroj obrázku je ve vlastnostech, je to napsané i v menu.;-) Jinak z knížek které jsi jmenovala jsem četla akorát Hp. Zeměplochu jednu doma mám,a le ještě sem se k ní nedostala. Ale ten Bartimaeus mně zaujal. Možná by se ti mohly líbit knížky od Neila Gaimana, pokud jsi je ještě nečetla. Já jsme četla Mezisvět a Nikdykde a i když můj styl je trochu jiný, musím říct že se mi to líbilo;-)

8 nettiex nettiex | 5. prosince 2010 v 10:20 | Reagovat

Tak se DS nevyhýbej! Všechna ta špatná pověst, kterou chudáci upíři získali díky teenagerským knížkám, tam totiž vůbec neplatí. ^^
Jinak... Prequel? Prequel? A já zas nic nevěděla! *-* Kdy? O_O

9 Mandragorka Mandragorka | Web | 5. prosince 2010 v 11:22 | Reagovat

Jak si tak čtu články na téma týdne, říkám si, že ho měli přejmenovat na "Mé oblíbené knihy" :-D , ale samozřejmě je to pravda. Těžko lze mít jen jednu jedinou :-) .

10 Tenny Tenny | Web | 5. prosince 2010 v 13:36 | Reagovat

[7]: Aha, tak to jsem si nevšimla. :D
Od Neila Gaimana jsem četla Hvězdný prach a mám pocit, že je i autor sandmana? Z toho jsem četla Domeček pro panenky. Jo, a ještě Dobrá znamení, to je taky od něj. (a od Pratchetta)

[8]: Jo, fakt? Já se na to někdy podívám, až budu mít prachy. :D
Knížka se jmenuje Šalamounův prsten a je to logicky o době, kdy Bart sloužil pod tímhle králem. (škoda, žádný Nathaniel... Měla jsem ho moc ráda. Ale vzhledem k tomu jak skončila poslední knížka... -_- )
Vaj už to vyšlo, jen počakt, až do přeloží do našeho jazyka... :D

[9]: To je fakt. :D To nevychytali... xD

11 nettiex nettiex | 5. prosince 2010 v 14:38 | Reagovat

Sákra, Natouška jsem měla taky ráda.  (Obzvlášť, když ho Bartimaeus máchal v Temži, nebo v jaké řece že to bylo xD). Mno nic... ten konec mě mrzel. I když... aspoň z něj byl na chvíli zase ten starý Nathaniel jako dřív...

12 Tinka Tinka | 7. prosince 2010 v 1:11 | Reagovat

[10]:, [11]: No, ale přišlo mi, že si autor nechal v případě Nathaniela zadní vrátka :D Takže pokud by se k tomu ještě někdy vrátil... *významná pomlka, doplněná děsně nenápadným mrknutím* :D
Neodolala jsem a na radu jisté osoby (neuvádím jméno, nechci Tenny prásknout takhle veřejně) jsem tu Bartimaeovu trilogii přečetla, a jelikož jsem magor, tak za jedinou noc (zkuste si číst do třičtvrtě na pět a vstávat v šest do školy... po celý následující den se vám bude zdát, že se vaše hlava vyplnila vakuem- vznikne bolestivý podtlak :D). Ehm.
Ale fakt si to pamatuju! Absence vnímání se dostavila až ve škole :-D.

Já čtu poměrně ochotně leccos, ale málo z toho mě zaujme natolik, abych se rozhodla pro opětovné přečtení. Oceňuji především humor, sarkasmus a nedefinované hranice mezi dobrem a zlem. A taky alespoň přibližně sežratelnou zápletku. Mým nejoblíbenějším autorem je Pratchett. Colfer pak píše super jak-se-říká-knížkám-co hrozně-rychle-přečtete-a-pak-si-to-hned-několikrát-zopáknete-kvůli-těm-...-postavám a Straud  je někde mezi nimi.
Tolkien je klasika, ale mě třeba tolik nenadchnul Pánem Prstenů, já radši Hobita a Silmarillion- mytologie je můj koníček a ráda hledám takové ty narážky :D Tuatha Dé Danann... :-D
Potter býval mou velmi oblíbenou knihou, ale už není. A mám tušení, že už asi nebude. Prostě se mi přestal líbit, ze dne na den a jestli přijdete na nějaké rozumné vysvětlení, sem s ním, já to totiž vysvětlit nedokážu :D
Tarzana neznám, ale Mauglí se mi docela líbil. Ale je už to dýl, co jsem ho četla...
Z Pýchy a předsudku jsem přečetla pár stran a vzdala jsem to. Asi nejsem natolik vyspělá, abych dokázala pochopit pointu, pro mě je to jak číst poezii... (tj. mě to velmi nebaví, protože mi to nic moc neříká)
Dunu neznám... ale sci-fi je fajn :)

13 Tall Tall | 12. prosince 2010 v 19:22 | Reagovat

Hmm tak u mě by tenhle článek byl na trochu díl.
Teď zrovna objevuju kouzla netradičních fantazy. China Mieville (dali byste svému dítěti jméno Čína? Není to pseudonym.) a jeho nádraží Perdido, Jizva... Perfektní popisy bizardního městského prostředí a dobrý (sice trochu roztahaný, ale což ty popisy jsem si užíval snad ještě víc) děj.
Četla si Jonathana Strange a Pana Norrella od Susanne Clarkové? Pokud ne tak doporučuju, autorka vzala jazyk Austenové, anglickou společnost 19 stol. trochu toho anglického snobství atd... A naverbovala na to magii a výsledek je jedna z nejlepších (a nejorginálnějších) fantazy poslední doby (a to jak říkám čtu právě všechno neobvyklé co je k nalezení).

[10]: Hvězdný prach je hlavně luxusní film. Asi nejlepší zpracování fantazy románu co jsem viděl. (I když pán prstenů.) Čarodějnice je luxusní a kapitán pirátů a princ a vlastně skoro všichni.

[12]: Jeslti máš ráda Sci-fi (tedy pokud si pod pojmem sci-fi vybavíš něco víc než hvězdné války a hvězdnou bránu) tak je Duna povinnost, i když není to jednoduché čtení.
Jo a taky mám radši jak Hobita (lehké odpočinkové čtení) a Silmarilion (perfektní napodobenina historické literatury, to musím jako historik ocenit).

14 Tinka Tinka | 12. prosince 2010 v 20:48 | Reagovat

[13]: Už mám Dunu půjčenou :D Mě jak se jednou něco doporučí... :-D Zatím se mi to líbí, tenhle styl mi celkem vyhovuje. Pravda, ze začátku mě lehce mátly složité názvy postav a národů, ale už jsem se v tom celkem zorientovala :)
Hobit je lehké odpočinkové čtení, ale já se docela zajímám o mytologii a legendy a v Hobitovi jsou takové zajímavé náznaky, jako by chtěl Tolkien napsat něco jako legendu... Výprava za dobrodružstvím za podpory mága, sestup do podzemí, boj s drakem, cílem výpravy je zlato... a samozřejmě, hlavní hrdina má zřetelné rysy svého národa. Nakonec, Tolkien studoval leccos... :)
Silmarillion mám ráda z podobného důvodu, ač historik nejsem :)

15 Rillanon Rillanon | Web | 14. prosince 2010 v 19:53 | Reagovat

Jééé Duna, tu už jsem nečetla stráášně let:) Že bych jí dala znova? :D Jenom je škoda, že ty další díly Duny už jsou docela slabý...
Jinak nic proti Pratchettovi a ostatním, ale králem humoristické fantasy je rozhodně John Morressy:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama