Nervy na dranc

24. prosince 2010 v 11:39 | Tenny |  Epizody z mého života
Moje nervy jsou na dranc a to totálně. Mám pocit, že se asi zhroutím a mám tak mizernou náladu až to bolí.
Že by to bylo těmi Vánoci? Oněmi svátky "lidu a míru"? Už ráno jsme se stihli s mámou pěkně pohádat. Ona je vůbec ten týden před vánocemi nabručená a já začínám hysterčit. Odmítla jsem zdobit vánoční stromek sama, protože to dělám každý rok, zatímco zbytek rodiny milostivě chrápe nebo čumí na televizi. Matka se urazila a řekla, že to udělá sama.

Ještě nemám zabalené dárky. Včera jsem je šla balit s otcem. Zabalili jsme všechny dárky od něho. Když došlo na moje dárky, otec prohlásil, že si musí odpočinout. Prý "odpočinout"... Zkusila jsem sama zabalit dárky, ale vypadalo to všelijak, tak jsem si řekla, že počkám, až přijde. Nakonec nepřišel vůbec a mě bolela hlava tak, že jsem si šla lehnout v devět.
Usnula jsem až v půl jedné, protože jsem brečela. Ne, nebylo to kvůli neochotnému tátovi, ani kvůli matce, která je permanentně nasraná a vzhledem k tomu, že brácha je věčně pryč a táta se klidí z cesty, to schytávám já. A když se jí ptám, proč je naštvaná, seřve mě, že naštvaná není.
ale ne brečela jsem kvůli něčemu jinému. Kvůli jedné "skvělé" osobě, která místo toho aby mi pomáhala v těch nejtěžších časech, mě krásně ignoruje. Už se to táhne dost dlouho a aniž bych já tušila proč. abych ulevila své frustraci, vypsala jsem všechny své pocity na papír. Zabralo mi to 7 A5 a kousek drobným písmem. Včera jsem byla přesvědčená, že to dám sem na blog, ale teď si říkám, že bych měla počkat, až mě ta hysterie a mizerná nálada přejde.
Promluvím o tom s psycholožkou. S kým asi taky jiným, že... Závidím lidem, co se můžou svěřovat svojí kamarádce. Mojí kamarádce jsou totiž moje problémy ukradené a nechce je slyšet.

Je to obrovská ironie, vzhledem k zákopové válce, kterou spolu vedeme už 16 let, ale jediný, kdo se ke mě během svátků choval slušně, byl můj brácha. Možná ho ještě začnu mít ráda. Horší je, že se mi svěřil s Tajemstvím (velké T proto, že je to fakt velké tajemství), které opravdu nemůžu nikomu říct. T víte, jsou tajemství, u kterých je jasné, že je rozdrbete, jsou tajemství, které řeknete pár nejbližším lidem. Ale tohle tajemství... To prostě člověk nemůže říct nikomu. Ani já, která vykecá všechno.

Už mám chuť začít s tím emařským otravováním, že mě nikdo nemá rád a že mi nikdo nerozumí... Ale ne, to není pravda. Jenom alespoň o těch Vánocích by na mě mohli být lidi milejší. A ten, kdo vymyslel, že Vánoce jsou svátky klidu a míru, tomu bych chtěla dát jednu do nosu. Protože Vánoce jsou svátky stresu. Fuj.

Jediné, na co se těším, je až pojedem k babičce. Babička totiž koupila úžasný stromeček. Ta borovice je neuvěřitelně křivá. Snad aspoň troch radosti to do našich životů přivede. I když v poslední obě mi přijde, že můj život je tak křivý jako ten stromek. Přecpaný kýčovitými ozdobami a svítícími řetězy do Vietnamců. Mám chuť řvát že jsem jaká jsem a že je mi fuk, co si lidi myslí.

Ale dneska v noci, ve čtvrt na jednu, jsem dospěla k názoru, že nejsem sebestředná mrcha. Ti, kteří to o sobě tvrdí, jsou totiž mnohem méně sebestřední, než ti, co to o sobě netvrdí a dělají ze sebe strašně hodné lidi. A přesto jsem se z druhé ruky dozvěděla, že prý bráním jisté osobě v tom, aby si vzala tolik seminářů, jenom kvůli sobě. Tak to teda pěkně děkuju. Jsem asi jeden z mála lidí, za jehož činy všichni vidí sobecké zájmy, což? A to jsem zrovna v tomhle případě na sebe vůbec nemyslela. To je tak ironické, až to bolí.

Jo, jsem sobec. Ale mám pro vás novinku. To všichni.

Tak šťastný a veselý. Nezblázněte se jako já...

Vaše Tenny
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Newinná^^ Newinná^^ | Web | 24. prosince 2010 v 11:51 | Reagovat

PÁNI,máš asi těžkej život :(.Ale s Tím svěřováním,jsme na tom stejně,já si také nechávám všechno v sobe.Né že by to kamarádku třeban ezajímalo a nevěřila bych jí,ale prostě před ní nemůžu mluvit osvých problémech,když ona skoro žádné nemá.

2 Tenny Tenny | Web | 24. prosince 2010 v 12:00 | Reagovat

[1]: Já se to snažím v sobě nedržet. Většinou si pak promluvím s rodiči nebo s psycholožkou.
Jinak moje kamarádka určitě problémy má. Ne asi takové jako já, ale jsem si jistá, že jí dělají těžkou hlavu stejně. Tady je problém v tom, že ona o nich nechce mluvit a ani mě nechce vyslechnout.

Těžký život? Ani bych neřekla. Znám lidi, co mají těžší.

3 Tinka Tinka | 24. prosince 2010 v 16:34 | Reagovat

Neporadím, sama nevím :( U nás se taky pořád někdo hádá, ale já jsem v těhlech věcech celkem ignorant, takže většinou ani nevím, co ty lidi tak naštvalo... ^^" Ale popřeju vám oběma hezké Vánoce, ať se usmíříte (pokud o to stojíte).
A tady jsem si dovolila zneužít tablet k trestné činnosti a tímto vám předávám dárky, za které mě, prosím, nezabijte :)
http://tinkaklikova.deviantart.com/gallery/#/d35k6rh (Tenny)
http://tinkaklikova.deviantart.com/gallery/#/d35k6zr (Layla)

4 nettiex nettiex | 25. prosince 2010 v 14:14 | Reagovat

Svěřovat se... ehm, má starší sestra je pěkná potvora, mladší moc... mladá, tak důvěrné přátele nepodporuju a matka... no, ona je občas lehce... nedospělá.
A přiznám se... doopravdy nevěřím vůbec nikomu. Ani ne tak kvůli nějakým "logickým důvodům" (i když ty taky hrají roli), ale čistě proto, že ten odstup mám prostě v povaze. A to se dost těžce mění.
A Vánoce... já už říkala, že je ignoruju. A tak to taky je. Žádné tenhle rok nebyly.

5 Tenny Tenny | Web | 25. prosince 2010 v 14:45 | Reagovat

[3]: Neboj, tebe nikdo zabíjet nebude. Lali bude už dávno sedět ve vězení za moji vraždu, pokud učiním to, co plánuji. xD
Jinak moc díky, ale já pro tebe nic nemám. Nějak jsem nepočítala s tím, že bys mi chtěla něco dát. :)

[4]: Já jsem naopak dost otevřená a sdílím všechno s každým. Takže když se s někým pohádám, ví to celá naše rodina. :D

I když to tak nevypadalo, nakonec se to uklidnilo a Vánoce proběhly O.K. A to je hlavní... ;)

6 Rysa Rysa | 26. prosince 2010 v 17:10 | Reagovat

KOlikrát je to těžký, Tenny. Ale mě třeba kamarádky problémy taky lezou pěkně na nervy, protože to říká tak, že si stěžuje (a navíc její problémy jsou minimální, ale to nebudu rozebírat). Já osobně se nijak nesvěřuju, ale teď udělám výjimku. U nás se skoro každej den hádám já se sestrou nebo matka s otcem. Dokonce i na Vánoce se hádali a ještě byli naštvaný že mi to vadí. Nu což. Já myslím, že problém je v obou a že by jste si o tom měli promluvit. Někdo možná není výřečnej a nechce se bavit, ale jinak to nejde. Je lepší se totiž pohádat než se spolu nebavit a ignorovat se.

7 Tenny Tenny | Web | 27. prosince 2010 v 14:58 | Reagovat

[6]: Jo, to já vím. Vždycky je vina na obou stranách. Určitě jsem něco udělala špatně, problém je v tom, že netuším co. (tedy, něco mě napadá, ale ten problém začal ještě před tou událostí, tak si nejsem jistá) Já bych si o tom ráda promluvila, ale druhá strana o to nestojí... To je pak těžký.
Já lidi ignorovat nedokážu. Já na ně spíš křičím, brečím a podobně. (jako když jsem naštvaná) Ale ignorování je doména mé kamarádky a většinou to vypadá tak, že já se s ní snažím mluvit a ona se ke mě otočí zády a neposlouchá.
Dělá mi to těžkou hlavu...

8 Rysa Rysa | 27. prosince 2010 v 18:42 | Reagovat

[7]:Tak když se s tebou nebaví, tak se s ní taky nebav. Bav se s jinýma lidma, ono jí to přejde..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama