Lynn Flewelling: Štěstí ve stínech - recenze

16. dubna 2011 v 18:52 | Tenny |  Recenze - knihy
Inspirace na recenze k mangám se nějak nedostavuje, tudíž vám přináším jednu recenzi na normální knihu... Protože ty, ačkoliv to možná není poznat, čtu v mnohem větší míře než mangy.

V poslední době se roztrhl pytel s neklasickými fantasy - ať už jsou říznuté červenou knihovnou, nebo v nich stříká krev z tepen a létají kusy končetin, případně tam pobíhají vlkodlaci a upíři, či jiné potvory. Nejlépe všechno dohromady.
Štěstí ve stínech se ale k těmto kouskům neřadí ani omylem. Vlastně není ani divu - však tahle kniha byla napsaná už v roce 1996 a v té době ještě Stephanie Meyerová o Edwardovi možná tak snila. (říkejte si co chcete, ale Stmívání bylo pro tuhle vlnu fantasy romantik impulsem) Štěstí ve stínech se prostě tváří jako tuctová klasická fantasy odehrávající se ve světě s nevyslovitelným jménem, osídleným mágy, kouzelnými bytostmi, prastarými rasami a odvážnými hrdiny.
Člověk by řekl, že tenhle typ knih moderního čtenáře už moc nebere - všichni chtějí krev nebo hluboké pohledy z očí do očí. Staré dobré příběhy s intrikami, kouzly a souboji už přece nikoho nezajímají, ne?
Přesto se Štěstí ve stínech dočkalo v Čechách nového vydání, nové hezké obálky a anotace uvnitř obálky plné vykřičníků. A sama autorka se po několikaleté pauze uvolila napsat další díly, což vedle k hromadnému nadšení mezi nadrženými fanynkami.
Proč, říká si asi nezaujatý čtenář? Je na téhle knížce něco tak extra?


Je to velmi napínavá knížka s propracovaným světem, zajímavými charaktery a inteligetní zápletkou, samozřejmě. A pak ještě... No jo, tamta věc. Která je dost možná nejdůležitější. Hlavní hrdinové (nebo přinejmenším jeden z nich) si totiž moc nedělají hlavu s nějakou orientací....
Takže je to napínavá knížka s inteligetní zápletkou, propracovaným světěm, zajímavými charaktery a s přinejmenším jedním teplým hlavním hrdinou... :D
No, já vám nevím, teď už je to jasný potencionál bestselleru. xD A yaoistky, slasherky a vůbec všechny fanynky fantasy nezatížené předsudky můžou jít bouchnout šampus. (a chlapy můžou jít někam s nechápavými výrazy, neboť se jim ještě nepodařilo pochopit, co sakra ty ženské s těmi homosexuály mají)

Ale konec neurčitého plkání a směrem k faktům.
Štěstí ve stínech patří do série Noční běžči a jedná se o autorčinu prvotinu. Je to samozřejmě prvotina z roku 96, takže teď už má na kontě její dvě pokračování Příchod tmy a Zrádcův měsíc a také jednu samostatnou trilogii Tamir (Dítě proroctví, Skrytý válečník, Královna věstců), která se ovšem odehrává ve stejném světě jako Noční běžci, akorát o pár stovek let dříve.
A přesto že jsem vypíchla fakt s tou orientací, ono to vlastně funguje i bez toho. Přinejmenším první kniha, kterou může bez obav přečíst i chlap a kromě pár narážek je to naprosto nevinné. A čte se to dobře.

Pokusím se vám tedy trochu přiblížit děj...

Hlavním hrdinou je šestnáctiletý Alek z Kerry - typický kluk ze severu, na kterého narazíme v mnoha fantasy. Tvářička sice ujde a v lese se neztratí, na druhou stranu o osobní hygieně ho nikdo moc nenaučil, na meč v životě nesáhnul a o okolním světě má poněkud zkreslené, fantastické představy. Prostě takový ten naivní, nezkažený a hlavně nezkušený hrdina, na kterého tam někde čeká velké dobrodružství. Navíc sirotek - matku nepoznal a otec zemřel minulou zimu.
Klasicky by potkal starého pána, ze kterého by se vyklubal slavný čaroděj/bojovník/drakobijec a který by se ho uvolil učit a udělal by ze zelenáče hrdinu každým coulem.
Štěstí ve stínech se této linie částečně drží. Poprvé se s Alekem setkáváme ve vězení. a rozhodně ne takovém tom alá dračí doupě, které je dobré tak akorát na to, aby se z něj utíkalo. Alekovi věznitelé věří, že je špeh a ubohého kluka hnusně mučí, aby se přiznal. Jenže Alek jim nemá co říct, protože špehem není. Narozdíl od jeho spoluvěznů, kteří zemřeli díky surovosti nebo na následky mučení, mu naštěstí smrt nehrozí - za to ho ale plánují prodat otrokářům.
Když už je to s Alekem opravdu špatné, přivedou vojáci dalšího vězně - velkohubého barda jménem Rolan Stříbrný list. Tenhle nabubřelý bard ale není tím, čím se zdá - osvobodí se z pout a zachrání také Aleka. Nakonec se jim z pochmurné pevnosti podaří společnými silami uprchnout...
Rolan Stříbrný list není tím, čím se zdá být. Vlastně to ani není bard a Rolan není jeho pravé jméno. (a není velkohubý ani nabubřelý) Ten záhadný muž se jmenuje Seregil z Rhíminee a je vším, čím si přeje být - špehem, zlodějem, tulákem, bardem, mágovým učněm i šlechticem.
Seregil uvidí v Alekovi jistý potenciál a nabídne mu pomoc. Alek stejně nemá kam jít a ten záhadný život plný nebezpečí, temných uliček, intrik, převleků a všeho jiného, ho láká...
A jak už to tak bývá, ani jeden z nich netuší, že se brzy zapletou do něčeho pořádně nebezpečného... A válka je zatraceně blízko a už ťuká na dveře.

Začátek Štěstí ve stínech sice není zrovna výkřikem originality a i postavy se zdají býti tuctovými - naivní kluk, který se rychle učí a jeho zaručeně záhadný a všemocný mentor. Pak se ale stane zásadní dějový zvrat a je to nakonec Alek, který zachrání Seregilovi život.
První část knížky není tak povedená jako druhá a nese se spíše v klasičtějším fantasy duchu. Druhá část, která se odehrává v Rhíminee, je mnohem zábavnější a už je tam ta pravá "zlodějká" atmosféra - intriky, temné uličky a záhadná organizace snažící se svrhnout královnu pomocí diskreditace jejích věrných a zasetí nedůvěry. Zápletka z první části s prokletým amuletem a dvojicí záporáků, kteří po něm pátrají, tak nějak vyzní do ztracena. Předpokládám ale, že se to bude dořešovat v další knížce.

Ačkoliv charaktery hlavních postav nejsou bůhvíjak originální a odhalení, že Seregil není tak úplně člověk, mě spíš zklamalo (páč je to děsné klišé xD ), mají v sobě jakousi životnost. Je tu Seregilova posledlost čistotou, jakási hejskovitost a poněkud zlomyslná povaha, která z mary sueovsky dokonalého zloděje dělá člověka. (myšleno metaforicky, páč jak už jsme říkala, on tak úplně člověk není) A vůbec nejlepší scény jsou když váhá, lituje svých činů, je vyděšený k smrti, projevuje svou tvrdohlavou jankovitost nebo přesvědčuje sám sebe, aby na Aleka nekoukal tím způsobem. (to poslední ale až později)
Alek zase umí být pořádně vyděšený, panikaří, pronáší hlouposti, zvrací po návštěvě márnice, prchá před partou nadržených opilých námořníků a rudně při každé dvojsmyslné poznámce.
A vedlejší charaktery mají opravdu chrakter a většinou se vám vryjí do paměti, takže se nemusíte bát, že by se vám z hlavy vytratili jejich jména. (což by se vzhledem jejich občasné krkolomnosti mohlo klidně stát...)

I svět samotný se autorce povedl. Na elfy, trpaslíky a jinou havět tu nenarazíme, klasika typu draci a kentauři tu ovšem zmíněná je, i když spíše okrajově a kdyby tam nebyli, knížce by to nijak výrazně neuškodilo. Sice nechápu, proč bylo nutné vymýšlet vlastní kalendář s novými jmény měsíců, ale třeba to bude mít v dalších knihách nějaký význam. Za další plus považuji také to, že v zemi, kde se druhá část příběhu odehrává, ve Skale, jsou pouze královny a koruna se dědí zásadně po přeslici, stejně jako většinu vojsk vedou osoby ženského pohlaví a hodně žen v nich slouží. (respektive se setkáme hned se třemi ženami na vysokých armádních postech, samotnou armádu pak vede korunní princezna) To celé dodává příběhu překvapivě ženský prvek a působí to velmi dobře. ( a o tomhle faktu je právě autorčina druhá trilogie)
Dalším dobrým faktem je, že tu nemáme (zatím) žádného zatraceně zlého pána zla. Největší hrozbou je nepřátelská říše Plenimar (ve které udajně provozují nekromancii) a také odbojná skupina v samotné Skale.

Co se týče záporů, také tu nějaké jsou. Nelíbí se mi až příliš jednoduchý náhled na Plenimarské jako parchanty, aniž by se nějak řešilo, proč vlastně a všechno se odbude pár větami v obecné historii a tím, že uctívali/jí temné síly. Také je poněkud nedořešená ta věc s předtuchami u čaroděje, protože mi to trošku přijde, že v některých částech si tím autorak až příliš pomáhá. A aurenfaiové mi vyloženě vadí. To možná ale bude tím, že mám všeobecně averzi vůči prastarým moudrým rasám. :D A naprosto největší mínus je, že další díl vyjde až v červnu a předchozí vydání v knihovně nemají... -_-

Abych to shrnula - Štěstí ve stínech prostě funguje - svět, hrdinové i příběh. A že se možná dočkáme v dalším dílu nějaké té šmajchlovačky tomu prostě jenom dodává plusové body. Domnívám se, že tahle knížka se hodí pro všechny, co si rádi přečtou klasičtější fantasy s dobrou zápletkou a nejsou zatíženi předsudky. U prvního dílu klidně i můžou, protože ten bych dala přečíst klidně i svému tátovi a myslím, že by nic neříkal. Co se týče druhého... No, uvídíme. Co jsem slyšela, tam už to vzas tak nevinné není...

A kde Štěstí ve stínech seženete? No, vyšlo to asi před pár týdny, takže by to měli mít ve vašem nejbližším knihkupectví. A pokud nedej bože žijete na samotě u lesa, kde se knihkupectví nevede, zkuste objednat na internetu - fantasya.cz

A to bude vše, přátelé.
Zdraví vás vaše Tenny

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nettiex nettiex | 16. dubna 2011 v 22:31 | Reagovat

K té orientaci... četla jsem už pár knížek s homosexuálními hrdiny (zrovna včera mě třeba Kniha tajemství - Tom Harper - o Johannu Gutenbergovi... áno, pan Vynalezl-jsem-knihtisk.) A taky jsem četla milého Mordreda, Artušova bastarda - takže mě už nic neporazí. :D

Ale vidím, že to ještě vychází... takže si to nejspíš odpustím. Neznám nic horšího, než je čekání na další díly...  >_<

2 Tenny Tenny | Web | 17. dubna 2011 v 11:20 | Reagovat

[1]: Ale jo, já neříkám, že žádný jiný takový knížkou neexistujou, ale hlavně ve fantasy odvětví mě opravdu napadá jenom tohle a ten Mordred. (na toho jsem četla recenzi u Taylor, bohužel jsem ho v knihkupectví nesehnala)
Myslím, že homosexuální hrdinové budou hlavně u knížek historických, jinde je člověk moc nevidí. Napadá mě taky ještě jedna detektivní série.

Jinak, abych to uvedla na pravou míru - ono to už vyšlo, respektive ty tři díly. Jenomže už asi před 10 lety a není to nikde k sehnání.
Každopádně, mě čekání na další díly baví. Je na co se těšit. Teď se těším na druhý díl tohohle, poslední díl Eragona, další knížku s Mercedes Thompsonovou, další knížku s Kalem Leandrosem, nejnovější Zeměplochu s Toničkou... A tak dále. xD

3 nettiex nettiex | 17. dubna 2011 v 11:30 | Reagovat

My si dneska (respektive včera) fakt nějak nerozumíme. xD Já neříkám, že říkáš, že žádný jiný knížky nejsou... jenom říkám, že jakožto antiyaoistka nebudu skákat nadšením nad jejich... ehm, pletkami, ale protože už jsem pár takových četla, neporazí mě to. xD
Mordred je trochu... zvláštní, ale nevzdávej to, myslím, že yaoistky budou nadšené. xD

Tak Eragon... ani jsem nečetla poslední vyšlý díl, nějak mě to přestalo bavit. Což to se ovšem změní, jakmile vyjde poslední, hádám. Mercedes Thompson neznám, toho dalšího taky ne... a Zeměplocha? Zahanbeně přiznávám, že nemám ještě dočtené ty díly, které už vyšly. Ale slečinka Bolavá je skvělá. xD

4 Tenny Tenny | Web | 17. dubna 2011 v 16:40 | Reagovat

[3]: Holt špatnej den. :-D Problém v internetové komunikaci je ten, že si nevidíme do tváře a tudíž ty drobné nuance nepostřehneme. A nakonec si to všechno vyložíme úplně jinak... To se mi děje dnes a denně, vlastně furt. Na špatné pochopení internetové komunikace jsem nekorunovaný expert. xD

Jo, já četla na Mordreda recenzi, takže zhruba vím, o co jde, ale proběhla jsem asi 3 knihkupectví a nic. Asi jsem to holt prošvihla. No, ale ještě to zkusím.

Což o to, Eragon není zrovna veledílo, je to trochu taková splácanina všeho možného, na druhou stranu mě zajímá, jak to dopadne. Navíc jak si s tím Paolini poradí, na to jsem fakt zvědavá. Jestli se mu podaří nás překvapit, nebo ne... A víš co je zajímaví? Hrozně lidí, na které jsem narazila, taky právě už ten třetí díl nedočetla. První díl četli všichni, ale třetí už moc lidí ne... to o čemsi vypovídá.

Mercedes Thompsonová - http://fantasya.cz/clanek/13572-mesicni-pisen - tu máš recenzi, bys byla v obraze. Jedna z mála kvalitních knížek, kde vystupují upíři a vlkodlaci.
Kal Leandros, to je knížka V temnotě, někde na blogu jsme o ní psala.
Zeměplochu přečetnou celou nemám, ale spíš mi chybí asi 4 nebo 3 díly s Mrakoplašem, protože ten mě moc nebere. Ta nejnovější není špatná, ale fotbal není můj šálek čaje. Pro Toničku mám ale slabost, spolu s Hlídkou jsou tyhle díly moje nejoblíbenější.

5 nettiex nettiex | 18. dubna 2011 v 17:22 | Reagovat

Zvlášť, když máš ještě ve zvyku si na sebe všechno vztahovat. xD (Mimochodem, to není narážka na to, cos psala na konoze, ale na to, že já mám ve zvyku dělat přesně to samý. :D)

Ono, já jsem četla taky tu dětskou knížku, kterou se Paolini "inspiroval". Normálně to sprostě obšlehl, jestli mohu říci svůj skromný názor. :D

Á, urban fantasy? S těma se nerozthl jeden pytel, ale rovnou dva. (Četlas... hm... jakžesetojemnuje... série Nástroje smrti, díly jako Město ze skla atd. To je dokonalý! :D Tedy, dokonalý jako... parodie. Autorku podezírám z toho, že je to skrytá yaoistka se zálibou v shoujo mangách. Máš tam všechno anime klišé: zvláštní utajený schopnosti, míchání andělů, démonů, skoroincest - tajemný a hezký cool hrdina se ukáže být jejím bratrem - pak zase ne... podivnou minulost... a bum, hrdinka je dokonce otaku a chce kreslit vlastní mangu. Pak to taky vykrádá HP. Upír letící na motorce mě skoro dostal. Nejlepší kamarád hrdinky, proměněný v potkana po požití podivného pití na večírku nejlepšího městského čaroděje jménem Magnus Bane (česky... ehm, Krasomil Pohroma), který je zamilovaný do jiného hrdiny, který pro změnu miluje hlavního hrdinu - skorobratra hrdinky... mě zabil. Mimochodem, hlavní záporák Valentýn je otec hlavní hrdinky... a myslí se, že i hlavního hrdiny. No... víc už tam není co vyspoilerovat. xD)

O vlkodlacích jsem vlastně četla akorát Twilight a Freezing (Mrazení). Jo, vlastně - ještě první díl Demonaty. Ale to je od Darrena Shana = záruka kvality. Ten chápek jé génius. *-*

6 Tenny Tenny | Web | 18. dubna 2011 v 18:18 | Reagovat

[5]: Tak nějak. :D

Jinak nevím přesně kterou knížku myslíš, ale Paolini obšlehl snad většinu fantasy, Tolkienem počínaje, Star Wars veprostřed a LeGuinovou na konci.
Na druhou stranu, kdo kdy viděl dílo od patnáctiletýho, co bylo úplně originální a dokonalý, že? Spíš je divný, že z toho vzniknul bestseller. Ale tak čtivé to je.

Urban fantasy je všude, až m to leze na nervy. Ale zrovna ty knížky s Mercedes jsou docela povedené. V hlavní roli 30 letá automechanička se smyslem pro humor a pudem sebezáchovy. Má sice vlkodlačího obdivovatele, ale to je rozvedenej chlap s třináctiletou dcerou, je děsně dominatní a pořád se spolu hádaj. A to ani nemluvím o upírovi, co jezdí v mikrobusu alá Scooby Doo. :D A čte se to dobře.

Jinak o Nástrojích smrti jsem slyšela a i to viděla v knihkupectví, ale... Ježiš, to zní jako šílenost na xtou. Bohužel, moje poslední prachy jsem utratila za trilogii Tamir od autorky zmiňované v recenzi. Hlavní hrdinka se pro změnu převléká za kluka, aby jí nezabil její šílený strýček posedlí mocí. Nebo tak něco. Já mám pro gender-bender slabost. :D

Stmívání jsem nečetla, nějak nepotřebuji.  Ti vlkodlaci z filmu vypadají děsně přitepleně. (v negativním smyslu slova) Mrazení je prý celkem dobrý, ale jak říkám, prachy nejsou... xD
Darren Shan? Jo, nejsi první, kdo o něm básní. Je o něm i manga. Ale já mám těch upírů v poslední době nějak plné zuby a pokud je nebude zabíjet půvabná automechanička, ani se k nim nepřiblížím.

7 nettiex nettiex | 19. dubna 2011 v 7:21 | Reagovat

On je i film. Strašný, jak z toho udělali přeslazenou upíří romantickou komedii. Z hororu! o_O
Ta manga je... no, stačil mi pohled na kresbu a sbohém! Pardon, ale k něčemu tak temnému jako je DS se prostě roztomilé obličejíčky nehodí.
Z tohohle se ti chuť na upírí rozhodně vrátí... Já to četla v průběhu asi pěti šest let a dodnes si je nemůžu vynachválit. Ani jeden z 12 dílů nenudí. *-*

8 Tenny Tenny | Web | 19. dubna 2011 v 22:55 | Reagovat

[7]: Tak až dostanu květnový kapesný, se uvidí. xD
Jinak to s tím filmem mě nepřekvapuje, vždyť kolik existuje kvalitních filmových zpracování knížky? Z fantasy asi jenom LOTR. A i do toho se plno lidí obouvá, jak je to nepřesné vzhledem ke knize.

9 nettiex nettiex | 20. dubna 2011 v 15:43 | Reagovat

Hele, nepřesnost bych přežila. TO, že něco vynechali... taky. Přežila bych i blbě vybraný herce.
Ale to, co z toho udělali... to se přežít nedá. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama