Moje úžasná a děsivá budoucnost

28. května 2011 v 11:36 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
Budoucnost se moc přívlastky hodnotit nedá. Protože prostě nemůže vědet, jaká bude - jestli úžasná, děsivá, nebo bůhví jaká. Budoucnost je jenom a pouze nejistá.
A přišla jsem na to, že moje vidění budocnosti se odvíjí především od mojí nálady. Když má člověk dobrou, vidí v budoucnosti naděje a přiležitosti, zato v depresi má z budoucnosti strach.
Moje budoucnost... je tím největším strašákem. Ale dnes mám i přes hnusné počasí náladu dobrou a tak pro jednou chci svou budoucnost prostoupit nadějí.

Chci prostě věřit, že to bude dobré. A i když mě můj vlastní život a jeho karamboly naučily pesimismu nevýdaných rozměrů, stále ve mě zbývá kousek duše malého dítěte, které se těší na každý další den. Teď mi vlastně došlo, že věci, o kterých jsem dřív říkala, že budou dobré a přitom tomu nevěřila, najednou dobré jsou. Jen jiným způsobem, než jsem očekávala.
Takže současnost není tak černá, jak se mohla zdát, když ještě byla budoucností. A třeba taková bude i tahle budoucnost.

Přesto mám z budoucna obavy. Přestanu být dítětem a stanu se dospělou - a bojím se, že ještě nejsem připravená. Možná taky proto, že nemám sen.
Jo, čtete dobře, nemám. Přijde mi to trochu hloupé. Ve všech knížkách, filmech, příbězích mají postavy sny, za kterými se pachtí. Vidím kolem sebe lidi, pevně jdoucí za svými sny, plné motivace a odhodlání. A já? Nic, prázdné nic. A to málo něco drží u zdi můj pesimismus, kterému přezdívám realismus. Na jednu stranu vám všichni lidé říkají: "Sny se přece neplní. Žádní princové na bílém koni ani nic podobného neexistují." Na druhou stranu vás ale přesvědčují:"Musíš jít za svým snem, jedině lidé s motivací jsou úspěšní!"
Trochu mi přijde, jako by se něžné a krásné sny ve vidění mnoha lidí přetvořili v jakési záminky v honbou za úspěchem. "Bez úspěchu nejsi nic! Musíš to někam dotáhnout!" Ale víte co - já to nikam dotahovat nechci. S úspěchem je spojený stres, špatná nálada a málo času. A úspěch neznamená štěstí.

Hlodá ve mě červíček - jak může holka beze snů obstát ve světě plném motivace a honbou za něčím? Nemám si nějaký sen obstarat? Nebo oprášit ty staré, zapadlé hluboko v duši, které se stydím vynést nahoru? Vždyť tady jde o mojí budoucnost...
Ale je to přece moje budoucnost. A jakou si jí udělám, takovou jí budu mít. Musím si prostě zařídit svůj vlastní šťastnej konec.

A i když mám z budoucnosti neuvěřitelný strach, snad víc, než z čehokoliv jiného, zároveň se těším. Mám přece svoji rodinu, na kterou se můžu spolehnout. A možná i své přátele.
S bráchou, kterého mám radši, než se tvářím (možná proto, jak moc jsme si podobní - v myšlení, chování, ve vkusu, v žití) jsme se dohodli, že pokud se dostanu na výšku do Prahy, budeme bydlet spolu. Dovedu si představit, jak to bude skřípat, jak se budeme hádat a štěkat. A pak si spolu zase sedneme a společně se zasmějeme našemu ubohému milostnému životu a zahrajeme si nějakou hru.
Už se vidím, jak budu za dva roky panikařit kvůli maturitě a proklínat sama sebe, že jsme se víc neučila. A jak budu děsně nervózní a nakonec to nějak zvládnu. A potom, jak si budu nadávat za svůj mizerný vkus ve výběru vejšky, jak se budu děsit obrovského počtu uchazečů a nakonec... No, uvidíme. Když to nedám, prostě zkusím něco jiného.
Jakožto postiženej člověk mám pěkně zúženou řádku možností. Na druhou stranu se mi pokusí vyjít vstříc. Už jsem hodněkrát viděla, jak si o mě lidi mysleli bůhví co a jak pak trapně zrudli, když jsme jim řekla, že jsem je prostě neslyšela. Už kolikrát mě považovali za děsně namyšlenou, nevychovanou či natvrdlou. Dřív jsem se málem rozplakala. Teď se usměju a odvětím, že špatně slyším.

Budoucnost je světlejší, než se nám zdá. Zkuste si přečíst všechny ty sci-fi napsané před padesátí lety a které se údajně měli odehrávat teď. Cesty na měsíc, zničená planeta, lidé žijí v odporných kovových městech a kašlou na přírodu. A přitom je všechno teď bio, přírodní a ekologie je nesmírně in. Žádné třetí světové války a podobně. Ale existenci počítačů a mobilů a komunikace přes celý svět nikdo nepředpověděl. prostě to nikoho nenapadlo. Viděli jenom onu zničenou planetu a mizernou budocnost. Autoři sci-fi jsou prostě děsní pesimisté.
A pokud se vám to nezdá, uvedu příklad na sobě. Před rokem jsem svou budocnost viděla v tom nejčernějším světle.Ono když jste napíchnutí na infuzích vám moc naděje do budoucnosti nepřidá. Jak moc jsem plakala, protože jsme neslyšela písničku linoucí se z rádia a skoro jsem věřila, že už nikdy neuslyším. Žádná slova, žádnou hudbu, nic. A teď mi z youtubka vyhrává ta zatracená závěrečná písnička z Pána prstenů, kterou jsem tehdy oplakala.

Budoucnost není tak černá a děsivá jak se zdá. Je to prostě jen budoucnost. Neočekávaná, nejistá, ale ne špatná nebo dobrá. Jak byste chtěli čas nacpat do těhlech kolonek? Prostě běží. A když budeme věřit, že to bude dobré, ono to jednou bude. Ne dnes, ne zítra, ale možná za rok či za dva.
Asi proto nikdy nepochopím ty, kteří si sáhnou na život. Možná proto, že jsem měla vždycky alespoń jednu věc, na kterou se můžu těšit. A pokud vy vidíte budoucnost v tak černých barvách, zkuste něco taky najít. Něco, kvůli čemu má cenu jít dál a těšit se na budoucnost.

Už se vidím. Zítra budu zase panikařit, stresovat se a nadávat. Možná už odpoledne. Ale teď... Teď na okamžik uvěřím v onu úžasnou budoucnost.

Vaše Tenny

P.S. - Svět v roce 2012 neskončí. Mayové byli pesimisté.


P.P:S. Tentokrát žádné obrázky z devu, ale moje vlastní fotka. (ano, dostala jsem k narozkách drahý foťák a začala jsem fotit) Takže, kdo ji ukradne, se zlou se potáže. A bude mít budoucnost hodně černou... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

A vaše budoucnost?

Děsivá. 18.8% (3)
Černá. 6.3% (1)
Nejistá 12.5% (2)
Neočekávaná 6.3% (1)
Úžasná 12.5% (2)
Nadějná 12.5% (2)
Všelijaká 25% (4)
Nevím. 6.3% (1)

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 28. května 2011 v 11:50 | Reagovat

Podľa mňa vôbec nevadí, že nemáš žiadny sen . Ono sa život aj tak sám nejako vyvinie, tak načo sa za niečím stále naháňať, však ? šťastný to človek, ktorému sa aspoň jeden cieľ splní a dokáže svoje plány uskutočniť .

2 Tinka Tinka | 28. května 2011 v 18:06 | Reagovat

Budoucnost je lidská představa vývoje přítomnosti. Ovšem samo lidské vidění přítomnosti je nejasné a pokřivené... Souhlasím tedy, že budoucnost je nejasná. Velmi. :)
Sny... Lidé je většinou formulují jako touhu něčím se stát, něco získat, ale pravá podstata snů myslím spočívá v touze lidí být šťastní. Sen, jak o něm lidé mluví, je pak konkrétním pojmenováním zosobněného štěstí pro dotyčného. Za předpokladu, že se nemýlím, by pak každý, kdo je schopen štěstí, měl mít sen. Nicméně dokud zůstává nepojmenován, je skutečně poněkud obtížné za ním jít :)

Věř mi, ne všichni autoři sci-fi jsou pesimisté. ;D

3 Tenny Tenny | Web | 28. května 2011 v 19:11 | Reagovat

[2]: Hm... Já vidím rozdíl mezi snem a přáním. Podle mě je zosobnění štěstí spíše přání. (když se splní, samozřejmě) Jenže zatímco za sny se můžeme pachtit, přání jsou většinou věcí náhody, vyšších mocností, prostě něčeho, co nemůžeme ovlinit. Můžeme samozřejmě postrčit náhodu v náš prospěch, ale to je tak všechno.

Já přání mám a mám jich plno.
Ale sen je v mých představách spíše takový vysněný cíl, meta. A tu tak nějak postrádám. A ještě jsem nepřišla na to, jestli je to dobře, nebo špatně.
Mám obavy, že bez snu budu nešťastná. Ale zase se bojím víc toho, že bych byla něšťastná kvůli svému snu a připravila bych se o hromadu možností a cest, které se mi bez určitého snu nabízejí.

Ale jo, věřim ti. Jenomže když napíšeš optimistickou sci-fi, kritici tě sprdnou za naivitu, nereálnost, utopii a podobně. A když napíšeš pesimistckou, všichni budou tvrdit, jaké je to realistické a mrazivé zosobnění budoucnosti s poselstvím. :D

4 nettiex nettiex | 29. května 2011 v 12:42 | Reagovat

Sakra, ten optimistický dnešek nějak začíná černat. :D Já osobně nějaký ohromný sen nemám, cílů taky moc ne... a výšku ani neřeším, jelikož na ni nejdu.
A dál? Dál se prostě uvidí. Odmítám teď řešit něco, co mě beztak bude štvát až později.

A podobný sci-fi nemám ráda. Emocionálně chladní lidé s androidem místo psa ve sterilních městech nijak zvlášť mému vkusu neodpovídají. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama