První část článku zde (není nutno číst, navazuje spíš tematicky)

Moje psycholožka mi jednoho pěkného dne řekla, že mám být ke slyšícím lidem toleratní, že jsou nevědomí ohledně postižení a musím je poučit. Asi po půl roce jsem zjistila, že nejsou nevědomí, ale spíš ignoranti, protože i když jsem je poučila, chovali se, jako bych to neudělala. Buď mé postižení ignorují, přestože o něm ví a chovají se ke mě jako k normálnímu člověku (a pak se diví) a nebo se ke mě chovají jako k neschopnému idiotovi.

Pokud ale patříte k těm stále nevědomým lidem, zkuste si přečíst tenhle seznam a myslet na něj, až se s někým neslyšícím či nedoslýchavým setkáte. Určitě mu usnadníte život.

Člověk by řekl, že ten, kdo je nejvíce kompetentní k psaní článku o tichu, je neslyšící. Žije v tichu celý život, no ne? Ale ve skutečnosti to není pravda. Pokud je člověk neslyšící od narození, tak vlastně ani neví, co to ticho je, protože neví, co je to zvuk. Jistě, zná absenci zvuku, ale ne ticho.

Za experty na ticho tedy lze považovat osoby, které buď o sluch přišli až během života, nebo trpí silnou nedoslýchavostí. No, pozitivem je, že mě to dělá expertem alespoň na něco, ne?

Pojďme se tedy podívat na to, jak se život sluchově postižených lidí liší od ostatních a taky na pár mýtu, které okolo toho kolují...