Život v tichu, aneb co nedělat nedoslýchavým

24. září 2011 v 11:27 | Tenny |  Názory, úvahy a téma týdne
První část článku zde (není nutno číst, navazuje spíš tematicky)

Moje psycholožka mi jednoho pěkného dne řekla, že mám být ke slyšícím lidem toleratní, že jsou nevědomí ohledně postižení a musím je poučit. Asi po půl roce jsem zjistila, že nejsou nevědomí, ale spíš ignoranti, protože i když jsem je poučila, chovali se, jako bych to neudělala. Buď mé postižení ignorují, přestože o něm ví a chovají se ke mě jako k normálnímu člověku (a pak se diví) a nebo se ke mě chovají jako k neschopnému idiotovi.
Pokud ale patříte k těm stále nevědomým lidem, zkuste si přečíst tenhle seznam a myslet na něj, až se s někým neslyšícím či nedoslýchavým setkáte. Určitě mu usnadníte život.


1. Nedoslýchaví si často pomáhají odezíráním. To znamená, že vám budou lépe rozumět, když se jim budete dívat do očí. Když sedíte zády, mluvíte s plnou pusou, nebo napůl úst, vážně tomu moc nepomáháte.

2. Ale ne každý nedoslýchaví člověk umí odezírat. Odezírání je velmi náročné, složitě se učí a v žádném případě NENAHRAZUJE plnohodnotnou mluvu. Často ani někteří neslyšící ho neovládají.

3. Nekřičte. Nepomáhá to. Když vám nedoslýchavý nerozumí, je lepší to říct pomalu a zřetelně, než vyřvávat. Čím více kříčíte, tím je vám hůře rozumět. Taky neslabikujte, stírají se tím mezery mezi slovy.

4. Buďte trpěliví. Oni to myslí dobře, když se potřetí či počtvrté ptají "Co?" a věřte mi, taky jim to není příjemné. (já osobně se už po druhém "Co?" cítím jako idiot) Nestěžujte jim to hrubými odseknutími ani rozzlobeným tónem. Mohlo by se stát, že raději odejdou, aniž by zjistili, co jste říkali, protože se cítí hloupě a poníženě.

5. Neříkejte "Ale nic." Nikdy. Prostě nikdy. Když se vás nedoslýchavý zeptá, o čem jste mluvili (a stál předtím tak, že by to jako zdraví jedince slyšel), neodpovídejte mu takhle. Zaprvé mu tím připomínáte jeho postižení, za druhé tím vlastně říkáte něco ve smyslu "Nejsi mi dost dobrý, abych ti to opakoval", nebo "mluvili jsme o něčem, co nechci, abys slyšel". Jasně, tohle jste tím třeba nemysleli, ale nedoslýchavému to tak vyzní. Stačí obsah rozhovoru shrnout do pár slov, nemusíte ho převyprávět, ale prosím, to "ale nic" neříkejte.

6. Pokud nedoslýchavý přikyvuje a občas prohodí něco ve stylu "Hm", "Máš pravdu", "Vážně"a jinak příliš nereaguje, je dost možné, že takzvaně "blufuje". Určitě to znáte taky a děláte to ve chvíli, kdy se lidé baví o tématu, o kterém nemáte ani páru, třeba o něčem odborném. Pokud to dělá nedoslýchavý, tak vás nanejvýš pravděpodobně nerozumí vůbec, ale stydí se nebo je mu hloupé na to upozornit. Pokud ho při tom přistihnete, nezlobte se na něj - nazpomínejte, že nedoslýchaví mají mnohem větší problémy s komunikací než obyčejní lidé.

7. Nedělejte z nás idioty. Nedoslýchavost ani neslyšení nijak nepostihuje mozkové závity a ani z nás nedělá neschopné jedince, které je třeba vodit za ručičku a všechno jim třikrát vysvětlovat. Žijeme ale prostě s mnohem menším počtem informací, než normální lidé a to nám život ztěžuje.

8. Nevím, jak jiní nedoslýchaví, ale já osobně mám dost problémů s šeptáním. Nejenže nerozumím, když mi někdo šeptá, ale ani moc šeptat nedokážu, zvlášť když mám slabší období a nedokážu moc regulovat hlasitost hlasu. (takže se stane, že mi spolužačka něco zašeptá a já se uprostřed hodiny nahlas zeptám, co říkala. Trapas, samozřejmě)

9. Je fajn si zjistit, jak moc na kterém uchu dotyčný slyší. Já například na pravé ucho neslyším vůbec, takže chodím z levé strany, abych lidem rozuměla.

10. Nezapomínejte, že nedoslýchaví často neslyší kroky. Pokud jim tedy najednou poklepáte na rameno nebo na ně promluvíte ze zadu, dost možná se ošklivě leknou. Já má z toho důvodu skoro zničenou klávesnici, protože piju čaj u počítače, který je zády ke dveřím a najednou někdy přijde, já se leknu a čaj zvrhnu na tu klávesnici.

11.Nedoslýchaví nemají příliš v lásce davy, srocení, festivaly, koncerty a všeobecně místa, kde je moc lidí. Čím víc lidí, tím více hluku a oni hůře rozumí. Takže pokud je zvete na podobné akce, sice vám nejspíš řeknou "možná bych přišel/a", ale dost možná tím myslí "nepůjdu tam, ale je mi příliš blbé ti říkat, že tam nemůžu kvůli svému postižení". (i když ono taky záleží jak kdo) Nezapomínejte, že tyhle veřejné akce jsou pro nedoslýchavé dost složité a neužijí si to zdaleka tak jako vy.

12. Když se nedoslýchaví lidé málo baví, nechodí na párty, odmítají vaše pozvání a neradi se s vámi baví, neznamená to, že vás nemají rádi, nebo že jsou to nabručení samotáři, ale to, že jim socializace dělá problémy. Možná se stydí za to, že špatně slyší, možná jsou unavení, když se snaží zachytit, o čem je řeč, možná je bolí hlava z nadměrného hluku, možná jim přijde ponižující se neustále ptát "co?". Věřte mi, ono to není lehké. A vyčítat nedoslýchavému člověku, že má malý sociální život, to je dost... nevím, netaktní? Ignorantské? Stejně tak ale není dobré ho do společnost příliš zatahovat a nutit.

13. Neberte nedoslýchavé jako zdravé lidi. Jistě, existují lidé s horšími postiženími než tato, ale pokud se k nimi budete chovat jako k naprosto zdravím lidem, v mnoha věcem jim to ztěžujete. Některé faktory jsou prostě z pohledu nedoslýchavého jiné, než z pohledu slyšícího.

14. Pokud o sluch přišli v nedávné době (čímž myslím tak posledních 5 let), je dost možné, že jsou psychicky na dně. Záleží na člověku, jak kdo, ale spolu s poruchou sluchu přicházejí deprese a změna v osobnosti. Lidé jsou více stydliví, za svoji vadu se stydí, mají pocity viny za všechna nedorozumění a "co" a vyčítají si problémy v komunikaci. Začínají se izolovat od ostatních, protože jim komunikace působí problémy a cítí se nepříjemně. Od té doby, co jsem přestala slyšet, už jsem se při rozhovoru nesčetněkrát cítila jako idiot a bylo mi do pláče.

15. Někteří nedoslýchaví mají tendence svoje postižení zlehčovat, protože tím nechtějí ostatní zatěžovat a chtějí tím zabránit trapným okamžikům, takže si z toho dělají legraci. To ale neznamená, že nemají s komunikací problémy a že jsou vždy v pohodě.

16. Nevyčítejte nedoslýchavým že svého postižení využívají. Jistě, můžou existovat jedinci, kteří to opravdu dělají, to nepopírám, ale z vlastní zkušenosti vím, že skutečnost je trochu jiná. Nedoslýchaví lidé se za svou vadu často stydí a vy je v těch nejhorších okamžicích nikdy neuvidíte. Když opravdu špatně slyším, zůstávám doma, protože jsem bezradná. (a když říkám špatně, myslím špatně ve stylu "neslyší vlastní hlas") Mohu říct, že v těch nejmizernějších okamžicích mě kromě mých rodičů ještě nikdo neviděl (a že jich bylo, vždycky aspoň jednou do měsíce). Jenomže lidé mě soudí podle toho, co vidí a to je většinou, když slyším relativně dobře a pak se domnívají, že ze sebe dělám chudáčka. No, nedělám, ale těžko se vám budu chlubit svými "černými stavy" , hm?

17. Nedoslýchavost často provází tinitus, což je takové pískání, bzučení a hučení v uchu, které většinou neustává. Nedoslýchaví tak potom někdy mají pocit, že něco slyší, i když se ve sklutečnosti žádný zvuk neozval, nebo jsou podráždění, protože ten den jim tam bzučí opravdu hodně.

18.Někteří lidé mají hladinu slyšení pořád stejnou, ale existují také nedoslýchaví, u kterých se to mění, např. u mě. Jeden týden slyším skvěle, rozumím vám každé slovo, jiný týden neslyším ani co říkám já. Bohužel to tak je, . Rozhodně to není žádná zlomyslnost ani předstírání.

19. Nezapomínejte, že nedoslýchaví často neví, jak moc nahlas mluví. (viz předchozí článek, tam je to rozepsané více)

20. Další věc, kteoru byste neměli říkat nedoslýchavým a já se domnívám, že vůbec nikomu, kdo trpí nějakým postižením, je: "Existují lid, co jsou na tom mnohem hůř, než ty, tak se seber." Jasně, že existují. Ale mění to vůbec nějak situaci? Že po tom začne líp slyšet? Myslíte, že to zlepší jeho psychický stav? Z vlastní zkušenosti vím, že po takovémhle prohlášení se člověk cítí akorát hůř, protože se ještě cíti vinen za to, že to nezvládá nebo ho to trápí. Vlastně tím způsobíte jenom to, že se mu pak s vámi nebude chtít mluvit, když má nějaký problém. Jsou tu mnohem lepší způsoby, jak lidem zvednout náladu, než touhle větou.

21. Nezapomínejte, že nedoslýchaví někdy neslyší okolní zvuky. Mě málem jednou přejelo auto, protože jsem ho prostě neslyšela přijíždět. (rozhlédla jsem se, ale ono přijelo zpoza rohu, takže jsem ho předtím neviděla)

22. Když je v okolí nějaký výrazný zvuk, řekněte nedoslýchavému, co se děje. My často neslyšíme, ze které strany to přichází, ani jestli je to důležité nebo nebezpečné. Mluvím třeba o bzučení motorové pily nebo zbíječky, rozhlase, koncertě, zvuku popelářů a podobně. Není třeba upozorňovat na každou blbost, ale často se mi stává, že slyším nějaký hrozný hluk a nevím, co to je, ani odkud to přichází, což je docela strašidelné.

23. Když za nedoslýchavého někdy řeknete onu obligátní větu "On/a špatně slyší/je nedoslýchavá, musíš mluvit nahlas a zřetelně!", myslím, že bude rád. Já to například velmi oceňuji, protože to nerada říkám, cítím se pak hloupě.

24. Nedoslýchaví mají často problémy s telefonováním. Někteří používají speciální pomůcky, jiní si mobil strkají ke sluchadlu, ale určitě ocení spíše, když budete psát sms. Navíc je tu také ten problém, že nemusí slyšet, že mobil zvoní, takže odpoví až po delší době. Ne, že by na vás zapomněli, prostě neslyšeli vyzvánění.

25. Pokud vám nedoslýchavý člověk pořád nerozumí, buď mu to napište a nebo se naučte prstovou abecedu. (což je takové to skládání písmenek z prstů, my jsme to dělali už jako malé děti) Hodně lidí se mě pokoušelo vyspelovat slovo pomocí prstové abecedy, ale moc jim to nešlo, protože některá písmena moc dělat neuměli, nebo je dělali jinak, než se mají dělat. Zkuste se podívat sem.

Tenhle seznam se týká spíše lidí, co přestali slyšet až později a umí mluvit česky. Lidé narození s ušní vadou mají někdy s češtinou problémy, mají menší slovní zásobu, nebo česky neumí vůbec. Není to nijak dané nteligencí, ale jazyk se učí poslechem a je nesmírně složité se ho učit, když neslyšíte. Také není možné odezřít neznámé slovo
Pokud ale neumí dobře česky, určitě umí používat znakový jazyk. ZJ nemá s češtinou NIC společného, je to samostatný jazyk s vlastní gramatikou a skladbou vět. existuje také doslovný překlad českých slov do znakového jazyka, nazývaný znakovaná čeština, ale je to trochu jako kdybyste skládali anglická slovíčka podle českého slovosledu.

Možná si později na nějaké body ještě vzpomenu... Pokud jste to dočetli až sem, tak vám gratuluji a děkuji za snahu. :)
Jestli máte nějaké připomínky, doplnění, argumenty, námitky a jiné, neváhejte napsat do komentářů a prodiskutujeme. ;) A jestli máte nějakou otázku k danému tématu, klidně se ptejte.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tinka Tinka | 26. září 2011 v 18:27 | Reagovat

Zkusím se podle toho zařídit :) A co se týče festivalů, bodu, který mi zní trochu povědomě, opravdu tě tím nechci nijak stresovat, jen mě nenapadlo, že by ti to přidělalo tolik starostí :) Máš pravdu, my slyšící se jen těžko vciťujeme do pozice neslyšícího. A je těžké tě brát jako jinou osobu, protože když někoho znáš víc let, třebaže jen ze ZUŠky, nezměníš svůj pohled na něj za noc. No, ani za rok to není o moc jiné. Ale dej mi čas, obrň se trpělivostí a dřív nebo později se mi to podaří zmáknout :) A s tím že mluvíš nahlas... No, obvykle se tě na to snažím upozornit jen v situacích, kdy to považuji za vhodné- například když se ve výtvarně rozhostí ticho, a tvůj osamocený zvučný hlas rozvádí vztahy kapitána Harknesse v Torchwoodu (ok, nemůžu si vzpomenout na konkrétní situaci, ale bývá to ve chvíli, kdy mám pocit, že ti hlasitý tón nepřispívá k dobré vizáži :) Jinak hlasitost mi nijak nevadí, jsem z mamčiny strany z ukecané rodiny, kde každý mluví rád a nahlas a když se jednou rozpovídám já, mám sklon být také velmi hlasitá. S opakováním otázek máš pravdu, člověka, který stejnou větu na požádání zopakuje víc než dvakrát, aby pohledal. Sama mám v tomhle směru dost mezer, budu na to myslet.
Každopádně přeju hodně štěstí, ať černá zůstane jen tam, kde je žádoucí a mysli ať se vyhýbá :)

2 Tenny Tenny | Web | 27. září 2011 v 14:58 | Reagovat

[1]: Ale, ty festivaly... Ono mi to zas tolik starostí nepřidělalo, ale kromě CKS jsem na žádném nebyla a ačkoliv bych fakt moc chtěla, asi na žádný ani nepojedu. Měla bych z toho víc bolení hlavy než zábavy.
Ale musím podotknout, že psaní tohohle bodu jsem vůbec nemyslela na tebe, ale na někoho jiného. :)

Jasně, když probírám úchylnosti, tak je dobré mě upozornit, že moc vyřvávám, ale ten bod mě napadl kvůli některým mým kamarádkám, které to dělají pořád, i když k tomu není moc důvod. Smůla je, že sem na blog nechodí.

Ale dosáváš metál za přečtení celého článku, poklepej se na zádech. ;) Taková snaha potěší asi nejvíc.

A ještě dodám, že některé body byli obecné a nevztahovali se přímo na mě. :-D

3 Tinka Tinka | 27. září 2011 v 18:56 | Reagovat

Pochopeno. Nicméně budeš kdykoliv vítána, pokud bys to někdy v budoucnu chtěla risknout :) Dobře, na druhou stranu, nedá se říct, že by mi připomínka ohledně trocha přemýšlení nad tím, kam tě zvu, nepřišla k duhu :)
Chápu, doporučení k dalšímu postupu v jednání s takovými lidmi ti předám se zbrojním pasem.
Moje snaha číst je přímoúměrná poutavosti textu.
Protože jsi jediná téměř ohluchlá osoba, kterou znám, vztáhla jsem si to na tebe, toť vše :)

4 Rillanon Rillanon | 27. září 2011 v 19:37 | Reagovat

Dík za tenhle menší manuál, informace se vždycky hodí :)
Btw. jak koukám na tu prstovou abecedu, tak kdybych se někdy na tebe vytasila s nečím, co bude vypadat jak vetřelec, tak věz, že to má být I :D

5 strigga strigga | 10. října 2011 v 23:05 | Reagovat

Dlouho jsem nečetla tak zajímavý článek...
Mám nedoslýchavého dědečka (teď asi před půl rokem mu do toho ještě ochrnula spodní polovina těla, takže je na vozíčku) a pravda je, že ho vidím tak málo, že jsem se nikdy zvlášť nezamýšlela nad tím, jaké to pro něj je. Upřímně vás obdivuju, že s něčím takovým dokážete žít... já vím, že není jiná možnost, ale stejně. Osobně strašně nenávidím hluk a když mi občas kvůli alergické rýmě píská v uších, vraždila bych všechny okolo. A tohle... no, byl to pro mě moc poučný a citlivě podaný článek, děkuju za něj :)

6 Ivík-chan Ivík-chan | 14. října 2011 v 12:40 | Reagovat

Já mám takový dotaz. Měla bych na nedoslýchaveho mluvit spisovně nebo je to jedno???Já totiž žádného nedoslýchaveho nebo neslyšíciho človeka neznám.  Docela by mě to zajímalo.

7 Tenny Tenny | Web | 25. října 2011 v 21:37 | Reagovat

[5]: Není zač. :D *cítí se neuvěřitelně samolibě* xD
A ono opravdu není moc co obdivovat - je to o zvyku. :)

[6]: Je to jedno. :) Nedoslýchaví lidé většinou česky umí a hovorová čeština jim nevadí. Jenom u odezírajících neslyšících je lepší nepoužívat hodně hovorové výrazy nebo cizí slova, protože se může stát, že nebudou rozumět. ;)

8 Akina Akina | 2. března 2014 v 0:11 | Reagovat

Děkuji za článek, sama jsem nedoslýchavá a pokud se setkám s novými lidmi, po zkušenostech rovnou říkám, že jsem nedoslýchavá a ne blbá, a proto že se občas zeptám znovu. Smutné je, že někteří, kteří to o mě vědí, to neakceptují, je mi jich líto. Měj se hezky A. :-)

9 Anddrea Kužílková Anddrea Kužílková | E-mail | 28. listopadu 2014 v 22:23 | Reagovat

Ahoj já sama jsem od 6 let nedoslýchavá a nyní jsem těžce nedoslýchavá po roštěpu rtu a patra. Co tu píšeš je naprostá pravda někdy se tak chovám jak popisuješ slyšící lidé mi to někdy hodně stěžují že mluví přes sebe. Je to vynikající článek máš tvůrčí potenciál ahojky a měj se moc pěkně Andrea :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama