Kudy do Dračího doupěte?

14. listopadu 2011 v 14:47 | Tenny |  Epizody z mého života
Když jsem byla ještě malé houdě, můj otravný bratr přitáhl domů umolousanou přířučku, na jejíž obálce se skvěl chlápek s mečem a divně vyceněnými zuby. Pln nadšení vytáhl kostky a čtverečkovaný papír a zatáhl svou nevinnou sestru do bláznivého světa Dračího Doupěte... Inu, začíná to hezky, což? Pohádka jako dělaná. Ale na pohádky už se dneska nehraje, ani v Dračím Doupěti a tak to dopadlo poněkud jinak, než by se dalo předpokládat.

DrD mě v té době naprosto nadchlo. Můj bratr to pařil na skautu a já toužila, abychom to hráli doma, ale naše první pokusy byly poněkud rozpačité. Stále se mi vybavuje táta, který se pokušel se sebezapřením to s námi hrát a dopadlo to tak, že jeho postava nosila za pasem veškerou výbavu, co našla. Vzhledem k tomu, že nacházel věci jako lopaty a vidle, nechám to na vaší fantazii. Naše hry byli zoufale neinovativní, za každým větším křížkem na naší kreslené mapě (křížem jsme označovali nestvůry) se skrýval drak, nebo něco podobně nevhodného pro hrdiny první úrovně.
Ale zatímco mého bratra vášeň pro DrD opustila, mě chytla velmi pevně. K vánocům a k narozeninám jsem dostávala příručky a za chvíli jsem měla přečtené všechno, i návod pro PJ experty. (ač má úroveň byla hráč - začátečník).
Proto to bylo jako blesk z nebe, když někteří moji spolužáci na gymplu projevili zájem DrD hrát. Bohužel, jelikož nikdo nestál o to být Pánem jeskyně (pro neznalé - ten, kdo vymýšlí a řídí hru), padlo to na má bedra a ze zpětného pohledu, bylo to pořádné fiasko. Lali jistě může poreferovat, protože i ona byla toho součástí. :D (mám pocit, elfí hraničářka?)

Školní aktivity nějak vybledly do prázdna a ze mě se opět stal pouhý čtenář pravidel. Příručky se kupily a já je všechny s nadšením hltala znovu a znovu, vysnívala si své úžasné hry a ještě úžasnější postavy. Ale přesto se přiznám, že některé kostkové systémy jsem moc nepochopila.

Na Lalino naléhání/radu jsem poté vyzkoušela hraní přes internet. Zpočátklu jsem byla nadšená, ale můj zápal rychle ochladl - nedokázala jsem najít jeskyni (tj. hru), která by probíhala podle mých představ. A když jsem se pokusila udělat jeskyni sama, jako pj, přestože se hráči našli, ukázalo se, že mají naprosto odlišné představy o hře, než jsem měla já.
Cítila jsem se pod tlakem, bez inspirace... A pak jsem zbaběle utekla. Přecenila jsem své schopnosti a nedokázala se s hraním vyrovnat, vzala jsem nohy na ramena a na té stránce už jsem se nikdy neukázala. Tedy, alespoň to jsem si myslela... Pak jsem to zkusila znovu a hádejte, jaký byl výsledek - no, úplně stejný jako předtím, samozřejmě. Dospěla jsem k názoru, že na hraní na netu prostě nemám buňky.

Takže, k dnešnímu datu mám na poličce DrD pro začátečník, pokročilé i Experty, DrD+ příručku pro hráče i pro PJ, DrD+ pro theurga a zloděje, modul Severní Tariu, Střepy Snů a pak Asterion... (ten mám kompletní, až na Nemrtví a světlonoši a původní velkou knížku). Počet příruček? 21. Počet her, které by za něco stáli? 0.

Už před nějakou dobou jsem na tuto skutečnost rezignovala, ale nedávno jsem v knihkupectví zahlédla nejnovější Dračí doupě II. Prsty mě zasvrběly, avšak pak jsem ji položila zpátky na pololičku se slovy - "Stejně by na ní, na chudinku, jenom padal prach."
Podruhé mě prsty zasvrběly, když jsem zahlédla v létáku od Lali kroužek "Dračí doupě". Pak jsem si ale řekla: "Co já bycvh platila za něco, co si můžu zahrát zadarmo."
Potřetí mě prsty zasvrběly, když jsem zjistila, že DrD II je uzpůsobeno k hraní i na Asterionu, nebo se o to alespoň autoři snažili.
A opět se v mém srdci objevil ten dávný sen zahrát si pořádný dračák, kde by se jen suše neříkalo "na ÚČ mi padlo 5", ale kde by se hráli úžasné, fantastické příběhy, řešili se detektivní zápletky a postavy by měli propracovanou minulost. A řekla jsem si "Safra, nějak se do toho Dračího doupěte člověk musí dostat, ne? Vždycky je tam nějaká díra, nebo tak."
A tak se vás ptám, nenašel by se někdo, kdo by mě doprovodil do oné díry, kdo by neohroženě, s mečem či kouzlem v rukou se postavil odpornému drakovi/upírovi/elfocvakovi a kdo by prožil dobrodružství dávných hrdinů?

No, jak už jsem na blogu párkrát zmiňovala, jsem z Českých Budějovic. Tak kdyby něco... Pište se do komentářů, nebo na tenebrae@tiscali.cz . ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tinka Tinka | 18. listopadu 2011 v 21:05 | Reagovat

Jo, Lali mě do něčeho takového už uvrtala, píšu nějaký životopis na Aragorn :) Jinak hrát Dračí doupě moc neumím, s bratry jakože občas hraju, ale buď to skončí tak, že je sežere bioluminiscenční forma života připomínající puding v rozkladu, to když mě naštvou, nebo se to zvrhne v nezřízené expení postavy nebo nezřízenou nudu, kdy zkušenosti přibývají příliš pomalu. Zatím jsem žádnou zlatou střední cestu neobjevila :( Ale to bude tím, že si ty příběhy neplánuju dopředu, improvizuju, akorát v pěti minutách před hrou v rychlosti načrtnu jakousi mapu, aby tam byly hory, řeka pláně a moře. A občas hrajeme "sci-fi". (to je pak třeba nechám hledat v neznámé planetární soustavě tajnou intergalaktickou organizaci, která ukrývá jediný zdroj paliva pro meziplanetární lety :D) Scénaře jsou neoriginální, nelineární a nesmyslné, většinou dračák hrajem jen na  opravdu velmi nudných místech :D

2 Tenny Tenny | Web | 18. listopadu 2011 v 21:25 | Reagovat

[1]: Rodinné hraní je moje noční můra. :D Ale zrovna na Aragornu jsem nemyslela, já myslela jako naživo. Přes net mi to prostě nejde. :D
Na druhou stranu, možná že tě hraní s bratrama nebaví právfě proto, že hraješ s nima. Například hrát s mým bratrancem bylo utrpení, zvlášť když si do hesla své postavy napsal - zabij je všechny, bůh si je přebere. Určitě si dovedeš představit, jakým směrem se hra uchýlila. :D

3 Tinka Tinka | 27. listopadu 2011 v 16:07 | Reagovat

[2]: Jasně, to bude asi taky fakt, ale na táboře jsem taky v DrD neperlila :D Každopádně můžeme někdy vyzkoušet :)

Btw, stěhuju se na blogspot, moje nová adresa je http://za-okrajem.blogspot.com/

4 Mates Mates | 6. ledna 2012 v 11:09 | Reagovat

Zdarec, jestli se někdy dá dohromady banda na vyzkoušení DrD II, taktéž bych se rád na zkoušku připojil. Taky jsem z Budějic, takže kdyby někdo úplně čirou náhodou potřeboval hráče, dejte to sem vědět, občas sem kouknu. Konec hlášení.

5 Míla Míla | Web | 18. srpna 2012 v 22:02 | Reagovat

Já mám snad skoro stejný problém, DrD mě dlouho láká, ale zatím žádná pořádná hra, jenže těď studuju na PJ a dělám na prvním dobrodružství. Jen sháním něaké příklady mechanismů v praxi, třeba příklad boje, cestování a tak. Cokoli co by usnadnilo cestu k prvnímu dobrodružství. Jinak jsem z Tábora což není tak daleko.

6 Venca Venca | E-mail | 19. října 2013 v 4:05 | Reagovat

Chci hrát v českých budějovicích.

Sehnel bych i dalčší 2 lidi.

Je mi jedo, jestli to bude fantazi, nebo scifi. Zvádnu vše a po 2 leté odluce mi to velice chybí!!!!

Ozvěte se kdokoli a uděláme partičku.

České budšjovice :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama