Epizody z mého života

Feťákem v ponorce snadno a rychle

6. dubna 2010 v 20:26 | Tenny
Víte, normálně nepíšu k tématu týdne. K ekologii či Vánocům nějka nemám co dodat. K penězům snad jen to, že mi matka stále dluží kapesné. Ale zdraví - to se mě týká v poslední doě až příliš bolestně. A to nechť dokazuje fakt, že bych tento článek napsala i bez tématu...
A jak se tedy stát feťákem v ponorce snadno a rychle?

(pokud jste tady poprvé, tento článek vypráví o mýchz veselcýh útrapcáh v nemocnici)

Ze slepé obézy se stává hluchá anorektička

27. března 2010 v 12:07 | Tenny
Co se propáníčka děje? Tenny nereaguje na komentáře, nepíše smysluplné... ehm, články a vůbec, neotravuje vás svojí přítomností! Že by se něco dělo?
Ti, co mě dobře znají, si řeknou, že jsem se nejspíš zase začetla do nějaké mangy a prostě nemám čas. Ty, kteří mě znají ještě líp, okamžitě zavětřili při slově anorektička. Tennyina láska k jídlo je pověstná a kvůli nějaké postavě by se svých pravidelných svačinek rozhodně nevzdala...
Tak co se propáníčka stalo?
Bohužel, já, osoba zdravá, bez alergiií a člověk, který v životě nebyl v nemocnicí jinak, než dvakrát na návštěvě, jsem onemocněla. A ne ledajak - zničehonic jsem přestala slyšet na pravé ucho.
Víte, jaký je to pocit, když máte zalehlé uši? Tak to vynásobte deseti a dosaďte pouze do jednoho ucha. Tenny si jednoho dne vstala - a bum! Neslyší... Navíc má hrozné závratě, nemůže skoro chodit a je jí špatně od žaludku.
V nemocnic po mnoha obštrukcích, čekání, vyšetření a útrpností oznámili, že mám nejspíš něco s páteří. Každopádně, musím chodit denně na infuze - jen si to představte. Musíte ležet třeba čtyři hodiny v jedné poloze, nesmíte pohnout rukou, ani když se vám třeba chce na záchod. Máte hlad? Vemte si piškot. Chcete na záchod? Dostanete mísu.
Navíc jsem poslední dny nebyla schopná nci pozřít, takže můj jídelniček by mohl směle konkurovat s těmi, co zveřejňují hloupé třináctky na svých blozích.
Snídaně: Nic
Oběd: suchý rohlík
Večeře: Půlka lipánka
Hrozný, stydím se za sebe! xD
Teď jsem už naštětsí schopná jíst, takže mám v sobě pořádnou porci výcaru, ale závratě neustávají a jen psaní tohohle článku ubírá mnoho mých sil... Takže se omlouvám za strašlivé překlepy.

Stále ještě přežívám.. Ale na psaní čehokoliv opravdu nemám síly... Tak snad se to co nejdřív zlepší, ale na rehabilitace budu muset chodit každopádně.

Zdraví vás váš lázárek Tenny...

Už zase propadám depresi...

15. března 2010 v 19:28 | Tenny
EDIT: Nečtěte to, je to ztráta času... Pouze depresivní bláboly jedné slečny v depresy, prakticky o ničem. A když to píšu, jsem hnusnější než obyvkle. Takže ne, nečtěte to... :)

Občas mám pocit, že tohle slovo používám nějak moc často - deprese. Je to pěkně depresivní, co? A přitom se děje tolik věcí, ze kterých bych měla skákat radostí. Já prostě nic - jenom čumím do prázdna a říkám "hm". Že byc byla emocionálně prázdná? No, ne, spíš to bude tou bolestí hlavy. Není nic horšího, když večer uleháte do postele ve dvanáct a víte, že hned ráno, jak se vzbudíte, vám hlava bude třeštit - a jasně že jo. Ale stejně jdete do té zatrachtilé postele ve dvanáct...

Dobří holuby se vracejí

6. března 2010 v 21:20 | Tenny
Tedy, alespoň se to říká.
V posledním týdnu byla moje nálada tak přelétavá, že jsem skoro nemohla uvěřit svým očím. V pátek vytlemená, dneska ráno se nade mnou válel obrovský černý mrak - připadal jsem si jako Tamaki v koutku, ještě ty houbičky chyběli.
Člověk by řekl, že se mi zvedne nálada tím, že půjdu s Lali do kina na Alenku v říši divů. A víte co? Teď má skvělou náladu. Ale musím podotknout, že Johny Depp se zrzavými vlasy a kloboukem s tím nemá nic společného...

Když chceš nový život, udělej si nový účes

2. března 2010 v 18:59 | Tenny
Ha! Z toho hlubokmyslného názvu každý asi poznal, co jsem dnes odpoledne dělala. a pokud máte pomalejší myšlení - ano, byla jsem u kadeřnice! (někdo mi říkal, že bych neměla říkat slovo holička - ona mě přece nebude holit dohola)
Ten, kdo mě zná, asi ví, že s holiči mám problém. Jako se někteří bojí zubařů, já se bojím holičů. Naposledy jsem tam byla si před rokem.

Víte, chtěla jsem velkou změnu, ne jenom zastřihnutí konečků. Jako to udělala Kyoko ve Skip Beatu. Ta měla nejdříve dlouhé černé vlasy, co je nosila v culíku. Poté, co se rozhodla svůj život od základů změnit (a měla k tomu dobrý důvod - opustila ji láska jejího života), si změnila účes na rozčepířené hnízdo v ... oranžové barvě!
Ne, nebojte, nemám oranžové vlasy. Ale změna je to veliká, dost, aby mě lidé nepoznávali. xD

Lali z toho dostane šok, jelikož nesnáší tenhle styl účesů a určitě jí to bude připadat jako vlasová helma. Ale protože je moje nejlepší kamarádka, očekávám, že řekne "zajímavé". (to ona vždycky říká, když se jí něco nezamlouvá, ale nechce to přiznat) Táta zase řekl, že je to zvláštní...

No, já jsem ale každpádně spokojená. Dost možná začíná etapa jinýho života, kdo ví. Třeba do takové Kyoko se někdo zamiloval... To bych docela brala. :) Nebydlí v Budějovicíh nějaký hezký a veselý mladík se zálibou v anime? Asi ne, co... No, to nevadí.

Každopádně hošani, od teď se bud snažit dostát svých slibů. Začnu tím, že žádné sliby dávat nebudu a pak nebudu mít žádné problémy... Já si totiž vždycky takříkajíc vykopu vlastní hrob - vlastní vinou se dostanu do situace, která je mi nepříjemná.

A ještě bych chtěla říct, že jsem tenhle blog přihlásila do autorského klubu. Jestli nás vezmou, je otázkou, ale blogíswek nejsme, takže nějakou šanci určitě máme... ;) No, uvidíme.

A máme tu další nový rok...

1. ledna 2010 v 10:43 | Tenny
No, není to trapné? Každý rok se to opakuje, pořád dokola a dokola... Že to tu zemi ještě furt baví. xD
Ta malá devítka na konci letopočtu se přehoupla a najednou to je číslo 10... A já ten silvestr zase zaspala.
Víte, včera přesně o půlnoci se měl objevit vyčerpávající článekj o minulém roce a o tom, co očekáváme v tom dalším. Jenomže, co se nestalo... Ve středu jsem si s kamarádkou zašla do čajovny, vypila 2 konvice zeleného čaje a pak jsem se vůbec nevyspala. A tak mě ve čtvrtek děsně bolela hlava... Takže jsem šla spát ve třičtvrtě na sedm. No, takže ohňostroj a ty ostatní věci jsem zaspala...
Víte, minulý rok se toho stalo poměrně dost. Většina věcí by vás nezajímala, ale byla jsem například na prvním sraze otaku v mém rodném městě, nebo jsem jela na celokonožní sraz.
Přečetla jsem tolik mang, že by se z toho plno lidí zbláznilo, založili jsme s Lali nový blog... A tak dále.

Tak jsem si pročetla ty předsevzetí, co jsem si dala minulej rok...

1. Zhubnout - no... Řekněmě, že jsem spíš přibrala... xD
2. Psát a psát... - Hehehe... Možná an začátku roku jo.
3. Splnit všechny resty a sliby. - Ve skutečnosti jich ještě víc přibylo.
4. Nebýt líná... - Hm...
5. Shlídnou dál anime, přečíst pár mang... - Těch anime by pár bylo... A těch mang rozhodně víc než pár... :D
Ale hlavně: BÝT ŠŤASTNÁ! - To jsem byla... Většinou. :D

No, tak uvidíme jaký to bude v roce 2010. jestli se něco změní... Já doufám, že ano. :D Ale nějak se mi do toho nechce... *dostala výtlem*

Takže, pokusíme se plnit program, který jsme si vytyčili. Lali se ten nový lay povedl, co myslíte?
No, prostě, uvidíme... Vždycky se uvidí! A já si radši nebudu dávat žádný předsevzetí, protože je stejně nesplnim... :D

Jak jsme viděli Avatara...

23. prosince 2009 v 15:35 | Tenny
Jsou filmy, které proletí kinem a nikdo po nich ani nevzdechne. Nakonec skončí v trafikách v papírovém obalu za směšných 49 korun, kde prosebně hledí na kupující, ačkoliv by to mohli být trháky roku.
Pak jsou ale filmy, které viděl každý, všichni je znají a všichni na ně musí jít. Kdo na nich v kině nebyl, jako by nebyl... xD
Jedním z těch případů je Avatar od Jamese Camerona, který natočil také Titanik. Nádherná grafika, vysoká cena filmu, ohromná reklamní kampaň, 3D... Ale co se skrývá pod pozlátkem?
To jsem se já a Lali vydaly zjistit včera odpoledne...

Mimochodem, tohle není recenze. To je spíš popis pocitů, které jsem z toho měla... Recenzi si můžete opřečíst např. tady.

A pak se diví, že mám depresi...

31. října 2009 v 20:06 | Tenny
Jak se říká, to co se může pokazit, to se SAKRA pokazí. A ano, mluvím o náladě. Vážně, měla by být skvělá. Vrátila jsem se od Lali, kde jsme pracovali na blogu a moc se nám to povedlo. A taky vyšel nový díl Ouranu - mangy. A taky další mangy, co čtu... Skvělý, ne?
Já, naprosto natěšená, jsem dokonce pomohla bratrovi s úkolem na angličtinu (což je div, vzhledem k jeho povaze)... Jenomže pak přišla studená sprcha.
Ten díl Ouranu tam byl. Jenomže potom, co jsem si ho přečetla, my nebylo do smíchu, ale smíš do pláče. Chápete to? Po OURANU?
Že by se snížila kvalita mangy? Že by vtipy přestaly být vtipné a začali být trapné? Kdepak, kvalita je skvělá, sna ještě lepší než předtím. jenomže to, o co se tam jedná...
(kvůli MEGAMEGAMEGA spoileru pod perexem) - a pak neříkejte, že jsem vás nevarovala

 
 

Reklama