Povídky

Povídky - rozcestník

27. února 2011 v 20:24 | Tenny
Nikdy jsem nebyla a nejspíš ani nebudu velkou pisatelkou. Psaní mě sice vadí, ale většinou se dostaví buď má lenost (a podívku nedopíšu), nebo můj perfekcionismus. Snažím se, aby každá má povídka byla dokonalá a protože mi taková nikdy nepřijde, ve výsledku jí nikdy nezveřejním. Proto na internetu naleznete pouze zlomek mé tvorby a většinou jsou to pouze fanfiction, které někteří považují za "nižší formu literatury, horší než brak". Já osobně a stejně tak si myslím, že mnozí jiní, jsem na fanfikcích začínala a nic špatného na nich nevidím. Někdy je lepší vymyslet příběh zasazený do reálí již existujícího světa, než vymýšlet svůj vlastní. Přinejmenším se při psaní fanfikcí dá hodně naučit.
Mé autorské, vlastní povídky (snad až na slečnu z temnot, u které vznikly dvě kapitoly) na internetu nenajdete vůbec. Mám v hlavě mnoho námětů, postav a příběhů, ale zatím jsme je nezapsala na papír, nebo vznikla pouze první kapitola či úvod. Má složka s nápisem "Psaní" je prvními kapitolami doslova přesycena.
A pro koho vlastně píšu? Víte, já ani nevím. Někteří tvrdí, že povídky, které píšeme pro sebe, by se ani neměli zveřejňovat a jiní zase, že tvrzení, že píšeme pro ostatní, je vždycky pokrytecké. Ale já nejspíš nepíšu ani pro sebe, ani pro někoho. Píšu prostě proto, že je to zábavné, zapisovat své myšlenky na papír a také proto, že by byla škoda schovávat ty příběhy ve své hlavě, když jsou tak zajímavé. (zajímavé jsou ovšem jen do té doby, než se napíšou na papír) Tak si z toho vemte, co chcete.

Seznam mých povídek

Fanfikce

- má první povídka, dnes sedmidílná, stále nedopsaná. Je to takové všelijaké, kvalitativně kolísavé, psané ze třech pohledů v ich formě. Dnes již otřepaná klasická zápletka s domluveným sňatkem, ve které jsme se zároveň snažila kritizovat válku a lidské sobectví. V hlavní roli Narutovi rodiče.

- v hlavní roli opět Narutovi rodiče a opět nedopsaná povídka, která skončila první kapitolou. Přesto ze zpětného pohledu, není to špatné. Možná se k ním někdy vrátím.

- první a poslední povídka, kterou jsem psala jenom pro sebe a byla to jakási "terapie". Opět protiválečná a poněkud depresivní. Jednodílná, kompletní.

- pokus o humor, parodická povídka, kteá si střílela z oněch pověstných povídek o nových generacích. Jednodílná, kompletní.

- povídka o gamblingu, zoufalství, naději, ale především o tom, na jakou stranu se štěstí obrátí. V hlavní roli Tsunade. Jsme z ní spokojená tak z poloviny, její vyznění není takové, jak jsem si představovala. Jednodílná, kompletní.

Další Naruto FF ode mě naleznete zde.

-jediná fanfikce, která je neNarutovská. Měl to být lehce komediální romantický příběh v historických reálích (Japonsko v 19. století). Bohužel, opět skončil u jedné kapitoly. Fakt, že čtenáři netuší, na co je to fanfikce, je jeden z pilířů povídky. (alias v tom je ten vtip...) A také bych řekla, že je to povídka psaná tak nějak nejvíc od srdce.

Vlastní povídky

- pokus o fantasy, již staršího data. Nekompletní, pouze úvod a první kapitola. Vznikla tak trochu jako reakce na ty různé Pány temnot a podobně, kteří prostě chtěli zabít hlavního hrdinu a ovládnout svět bez nějakého důvodu. (prostě proto, že byli "zlí") Měla to být jakási hořká komedie o tom, že zlo je relaticní a vše ve světě má svůj důvod či příčinu.

- romantická komedie o jedné superhrdince a cynickém novináři, který se specializuje na odhalování tajných identit. Taktéž skončila po jednom dílu, další jsme nedokázala napsat. Má ovšem celkem dobrý nápad. (který jsme ovšem poté použila asi v dalším pěti povídkách, které nejsou zveřejněné... )

Ta špatná generace?

22. června 2010 v 12:07 | Tenny
Další Narutovská FF, opět staršího data. Je to tak trochu parodie na všehny ty New Generaton Fanfikce, které mi upřímně lezou na nervy. Mě to přišlo jako brak, ale ostatní tvrdí, že je to vtipné... No, udělejte si svůj názor. :)

Bojím se...

22. června 2010 v 12:00 | Tenny
Jedna starší jednorázovka na Naruta. silně depresivní... Byla nominována do Konožského sborníku FF, prošla až d druhého kola, dál ne. (ani ne proto, že by byla špatná, spíš proto, že většina konožanů hlasovala pro takové ty vtipné blbosti typu 9 a 1/2 důvodu, proč Sasuke není EMO)
Chci ji mít na blogu, proti jí sem dávám... :)

Na špatnou stranu

15. června 2010 v 17:32 | Tenny
Tak, po dlouhé době jsem zase něco sepísala. Je to fanfiction na Naruta... Tak snad se vám bude líbit. :)

Přece jen, vychází tam slunce - 1. díl

10. dubna 2010 v 22:17 | Tenny
Víte, je to jako když se najednou probudíte a uvědomíte si, že vlastně nepíšete pro někoho, ale pro sebe. Když jsem psala první díl Perfektního světa, psala jsem to, protože mě to bavilo. Jenže asi u pátého dílu se to zlomilo - psala jsem proto, že to bavilo ostatní a ne proto, že to bavilo mě. Nebavilo mě psaní samotné, akorát čeneí komentářů o tom, jak hezké to je.
A pak mi přišlo, že nedokážu nic napsat... U každého slova jsem uvažovala, jestli to má logické opodstatnění a jestli se to tam hodí a bude se jim to líbit?

Tenhle příběh jse chtěla napsat už hodně dlouho, ale neměla jsem k tomu odvahu. Ale vězte - jakobych jednoho dne procitla a všechny ty obavy hodila za hlavu.
Tenhle příběh je od srdce. Nezáleží na tom, jestli u něj budou, či nebudou komentáře, chci ho dopsat. Je to totiž moje srdcovka, něco, co toužím napsat už staršlivě dlouho...

Není to narutovská ff, ale fanfiction to je. Neřeknu na co, ale můžu vás ujistit, že i když to neznáte, příběh pochopíte. Pokud to znáte, asi se budete potutelně usmívat...
Přesto, pokud víte, na co ta ff je, nepište mi to do komentářů, nechte si to por sebe, prosím.
Díla neznalý čtenáři si to totiž dle mého užijí ještě víc... ;)

Hapruje mi tam plno historických, časových a kultruních souvislostí. Vím o tom, proto prosím, přehlédnetě tyto nedokonalosti.

Tento příběh věnuji Tince, protože má tak ráda Japonsko. ;)

(a náš příběh se odehrává kde jinde, než tam... )

O rodičích a dětech - 1. část

8. dubna 2010 v 13:47 | Tenny
Jo, zase jsem se vrhla na psaní fanfiction. Na konoze mi to naštěstí schválili, ale přesto to hážu i sem. Každopádně, budu raději, když mi napíšete koment na konoze a ne tady. :)

Mimochodem, tuhle povídku věnuji Leah, protože jako poslední četla VPS a pořád prudila, abych napsala pokračování. Tak, je to pro tebe, Leni! ;)

Sakra, tohle měla být jednorázovka. Napsala jsem tohle a pak jsem si uvědomila, že jsem teprve ve třetině... No, takže to bude krátká série o třech dílech.
Chtěla jsem už dlouho napsat něco jiného, že ten můj rádoby humor, co jsem tvořila posledně. A taky jsem chtěla psát ve třetí osobě. Mám pocit, že první osobu používám až příliš...
Dlouho mě nenapadalo žádné Narutovské téma, takže jsem se vrátila k tomu, co se mi daří nejlíp - k minulosti a k mé oblíbené postavě, opět z jiného úhlu. Jsem s tím celkem spokojená, akorát mi to přijde neuvěřitelně kostrbaté... Jak rozeznám hranice sebekritiky a absolutního pesimismu, sakryš? Přijde mi to lepší, než moje poslední dílo, (ten první díl série o princezně a její pečovatelce o psy), ale stejně je to takové nedovařené, nanicovaté...
Hm, tak nic.

Mimochodem, s "V perfektním světě" to nemá nic společného, není to žádné pseudopokračování.

Moje milovaná superhrdinka - úvod

26. února 2010 v 21:45 | Tenny
Víte, toužila jsem něco napsat. něco jiného, než fanfiction či fantasy, něco neotřelého. Vždy mě nesmírně fascinovali superhrdinové z amerických komiksů (můj nejolíbenější je Iron Man) a napadlo mě poměrně zajímavá povídka na tohle téma. Takže jsem si sedla a psala...
A o čem to bude?
Moje milovaná superhrdinka by se dala zařadit nejlépe jako hořká komedie o lásce. Úvod moc k popukání není, ale to byl úmysl... Však se dost pobavíte v ostatních kapitolách.
Hlavním hrdinou je novinář Thomas, který je posedlí odhalováním identit superhrdinů. cestuje od města k městu a vždy odhalí identity hrdiny, jenž to město chrání. Je to zahořklý člověk, který už dávno zapomněl, co je to vlastně láska. Na začátku příběhu se doslechne, že v jeho rodném městě se objevila nová superhrdinka a on se rozhodne, že opět přijde na to, o koho se jedná... Jenomže se objeví nečekané komplikace.

Jen bych chtěla říct - úplně nesnáším sladkobolnou romantiku. Vím, že z úvodu možná budete mít tenhle pocit, ale bude to nejspíš poprvé a naposledy. A ještě jedna věc - hrozně mi vadí, když lidé používají v povídkách cizí jména. Tentokráte mi ovšem česká jména k příbehu neseděli, navíc superhrdinové jsou typickou záležitostí USA, takže jsem se rozhodla, že se přece jen budou jmenovat anglicky. No nic, užijte si to... :)

 
 

Reklama